"Tohle je první titul v kraji od dob, kdy ve Slavii působil Vladimír Budínský," připomněl zkušeného trenéra. Ale už je to pár let. Nebyl si jistý, zda Budínského tým vyhrál i soutěž mladších dorostenek.
Letošní titul je také dílem trenéra Josefa Lundáka a jeho asistenta Luboše Klímy. Do dvou finálových turnajů postoupily dlouhodobě špičkové kluby v Česku. Olymp Praha, Brno, Ostrava a Madeta.
V Praze v hale Olympu hned v prvním utkání prvního turnaje Jihočešky nestačily na Ostravu. Prohrály 0:3. To nebyl start na titul. Ale v dalším souboji zdolaly i silné Brno 3:0 a zvládly také zápas s Olympem, který porazily 3:2.
Doma hrály první utkání s Brnem. "Bylo jasné, že kdo vyhraje, udělá krok k titulu. Poražený už měl malou šanci, že soupeřky přeskočí," přiblížil trenér týmu Madety Josef Lundák.
Jeho celek ve druhém turnaji po třech setech prohrával s Brnem 1:2. Ukázal však svoji sílu. Zápas otočil a vyhrál 3:2. "Utkání bylo z obou stran nervózní," všiml si kouč. Přiznal, že čtvrtý set byl spíš dílem velké nervozity Brna, které nedokázalo udělat třetí krok a vyhrát i třetí set.
"Tie-break, to už bylo z naší strany dobré. Hráčky předvedly svoji hru," chválil tým, kde nechtěl žádnou stavět před ostatní. Jmenoval jen základní sestavu: nahrávačka Klára Nejedlá, univerzálka Zuzana Dušilová, blokařky Nikola Chocholová a Kateřina Voldřichová, smečařky Veronika Klímová a Michaela Kubíčková a libero Lucie Juračková.
Dále byly v kádru držitele titulu Nikola Schwachová, Šárka Boušková, Anežka Sebroňová, Tereza Reichlová, Klára Konýčková, Jiřina Palečková a Adéla Prokopiusová.
Souboj o zlato mezi kadetkami: Lucie Kotlasová (uprostřed) z Olympu praha smečuje přes českobudějovické Kláru Nejedlou (vlevo) a Nikolu Chocholovou.
Souboj o zlato mezi kadetkami: Michaela Kubíčková (uprostřed) z Českých Budějovic smečuje přes dvojblok Olympu Magdalena Dostálová (vlevo) a Lucie Kalhousová.
Další dvě utkání ve své hale Madeta v rozhodujícím turnaji vyhrála 3:0. I když s Ostravou se ještě o dva sety musela poprat. Pak už byl čas na radost. Tým měl společný oběd a později si hráčky daly slovo u jedné z nich, aby si oslavy prodloužily.
Když měl Josef Lundák říct, co ho nejvíce při práci s týmem potěšilo, byl to přístup jeho svěřenkyň. "Hráčky chtěly pracovat, poctivě trénovaly. Daly volejbalu hodně. Nikdo se neflákal a to pro nás byla ta největší radost." Potěšení až k titulu.
