Jenom dvakrát se mezi lety 2002 až 2018 stalo, že by extraligu vyhrál jiný než jím vedený tým.
Teď jsou ve finále KP Brno (po dvanácti letech) i Čada (po čtyřech letech) znovu a proti sobě. Začíná se v úterý v Brně.
Takže jak je to, těšíte se?
Pro nás je postup do finále velký úspěch, finále je nad plán a věřím, že si ho spíš užijeme, než že bychom hráli pod tlakem. Těším se především obecně. V Brně jsem něco odtrénoval, něco zažil. Hráli jsme v Králově Poli, v nové hale jsme rok po jejím otevření hned získali titul, nějaký vztah k tomu prostředí mám.
I k finálovému soupeři?
Abych řekl pravdu, od začátku sezony jsem KP Brno favorizoval. Sehráli jsme s ním první přátelské utkání a tehdy jsem věděl, že to družstvo bude hodně silné. Přestože jako největší favorit se jevil Liberec, tak výhodu „kápéčka“ jsem viděl v jeho mládí, které nebude tolik pod tlakem. Ukázalo se to ve finále poháru, kde Královopolanky dokázaly Liberec zdolat, a čekal jsem, že se to bude opakovat i ve finále extraligy. Tam jsme ale na úkor Liberce my.
A Královo Pole zkusíte porazit.
Pokud by byl ve finále někdo jiný, tak bych hodně fandil Brnu; je tam zdravé prostředí, spousta udělané práce a sympatický herní projev. Když jsme tam ale my, tak se samozřejmě všechno mění! Ve mně je pořád obrovská ctižádost. Pořád chci dokazovat, že tituly v Prostějově nám nevyhrál největší rozpočet a nejlepší hráčky, které jsem dostal. Mým cílem je ukázat, že i s menšími penězi a jiným kádrem to dokážu taky.
Je pro vás jako pro trenéra finále atraktivní v tom, že v něm jsou družstva citlivě budovaná, a ne složená z drahých nákupů?
Královo Pole si to v letošní sezoně každopádně zaslouží. Udělalo obrovský pokrok, je tam hodně odchovankyň, je to mladý tým. Napřed si to těžce odpracoval a následně byl výborně doplněný. Sedlo si to absolutně. Postup do finále není náhodný.
S jakým rozpočtem pracuje letos Prostějov?
Zcela určitě není tak výrazný jako dřív, ale záruka stability tam pořád je. Pořád jsme schopni v solidních podmínkách postavit velice dobrý tým. Musím říct, že nás letos hodně podržela kostra družstva, každým tréninkem jsme tvrdě pracovali a ostatním nezbývalo než se podřídit. K tomu nám také pomohlo vhodné doplnění kádru.
Radost královopolských volejbalistek z výhry
Připomíná vám současné KP Brno to, s nímž jste vítězil od roku 2002?
Absolutně, je to téměř totožné. Systém práce je hodně podobný. Každý rok jsem měl minimálně dvě hráčky z juniorek, které byly hned použitelné. Pokud někdo odešel nebo se zranil, hned jsem měl náhradu. To byla naše síla tehdy a KP Brno na to navazuje teď.
Co vás v současnosti po sportovní stránce pojí k Brnu?
Sport mě baví celkově, mám vztah ke všem míčovým sportům, ty mě nejvíc oslovují. No a vzhledem k tomu, že bratr je hokejový trenér, tak mám hodně blízko i k hokeji.
Chodíte na Kometu?
Letos jsem byl jednou, poslední dobou to z objektivních důvodů nešlo, ale chodíval jsem často. Díky tomu, že i mezi sponzory mám hodně přátel, například Přemysla Veselého, s nímž se znám i od volejbalu, mám možnost na hokej chodit i do skyboxu.
Co dělá váš bratr Rostislav? V minulé sezoně trénoval v Bratislavě, od té doby nebyl vidět.
V současné době říká, že s trénováním definitivně skončil. Věnuje se vnoučatům, má čtyři, a chodí sportovat s nimi. Myslím si, že denně posiluje, udržuje se ve formě. Co se ale hokeje týká, tak aniž bych chtěl mluvit za něho, myslím si, že jsem na hokeji častěji než on.
Bylo od vašeho odchodu z Králova Pole v roce 2008 někdy ve hře, že se na tohle místo vrátíte?
Nebylo, protože já jsem našel místo v top klubu a každý rok jsem dostával nabídku pokračovat. Do Prostějova chtěli prakticky všichni trenéři v republice, utéct odtud by přicházelo v úvahu asi jen v případě, že bych skončil úplně.
Časy bezedných rozpočtů tam už ale také nejsou.
Byly tam deset roků, to jsme vládli. Pak přišlo slabší období, já jsem přešel na manažerskou pozici. Od posledního titulu to budou už čtyři roky... Domluvili jsme se, že chceme klub dostat zpátky, a jsem rád, že se to povedlo. Že to bude v takové míře, že budeme hrát finále, jsme ani sami nevěřili.
Co rozhodlo o vašem návratu na trenérské místo?
Výborný vztah s majiteli klubu, kteří ve mě mají obrovskou důvěru. Vždycky se mnou chtěli s předstihem uzavřít další smlouvu, často to bylo postavené tak, ať si vyberu funkci, v jaké chci pokračovat. Pořád jsem zaujímal významné místo.
Pokud si dobře pamatuji, věnoval jste se jako zaměstnanec Prostějova i jiným projektům než jen volejbalu.
Ano, jeden rok tomu tak bylo. V Brně jsme organizovali tenisovou exhibici Petry Kvitové. Bohužel byla naplánována přímo na den, kdy byla napadena ve svém bytě.
Miroslav Čada a jeho svěřenkyně při oslavě titulu
Co vám tahle organizační práce dala?
Celé to souviselo s tím, že exhibice byla v Brně a Mirek Černošek (šéf Prostějova) věděl, že zde mám kontakty, že se v brněnském prostředí pohybuji delší dobu a jsem známý i mezi politiky. Toho jsme využili. Byla to jednorázová akce, ale připravovala se čtyři měsíce.
Bavila vás?
Musím přiznat, že jsem přece jen spíš trenér. Ani manažerská práce mě tak úplně nenaplňuje, abych ji dělal celý život. Když jsem ale nechtěl v určité době trénovat, tak moc dalších variant nebylo. Něco jsem ve volejbale zažil, a tak jsem byl zřejmě pro Prostějov zárukou, že klub bude fungovat.
Naplňuje vás současná práce o to víc, že se vám družstvo v Prostějově mění pod rukama mnohem víc než v letech, kdy ho tvořily téměř výhradně hvězdy?
Tuhle práci jsem dělal vždycky. Měl jsem tu funkci v Brně, kde jsem si tým chystal, než jsme s ním něčeho dosáhli. Proto si mě pak vytáhl Prostějov, kde asi věděli, koho si berou a co umím a neumím. Nešel bych do klubu, kde by mně manažer postavil družstvo, řekl, kolikátí máme skončit, a já bych neměl možnost do toho zasahovat.
