„Vary se nikdy nevzdávají. Budeme to mít těžké, ale my to zvládneme,“ věří Moník. „Respekt k soupeři máme, ale kdo se bojí, nesmí do lesa,“ odvětí Pfeffer. Oba budou mít ve finálové sérii na starosti obrany a čekají na ně servisy, které dosahují rychlosti až 116 km/hod. V podstatě se postaví rozjetému autu na silnici první třídy.
Úspěch na Euru rezonoval Českem, přikoval k obrazovkám i fanoušky jiných sportů. Přesto ho ani jedno z liber neoznačí za nejsilnější společný zážitek. „Tím je celý náš volejbalový život. Potkáváme se od kadetů. Hrajeme spolu v nároďáku. Tam by se našlo příběhů, ale nepublikovatelných,“ usmívá se opora Pražanů.
Lvi mohou do Prahy vrátit titul. Ale volejbalisté Karlovarska budou proti |
„Když se řekne Milan Moník, vybaví se mi, jak jsem přišel do mládežnického beachového nároďáku. Byl jsem patnáctileté ucho, on zaběhnutý sedmnáctiletý matador. Slavný beach boy, na kterého letěly všechny holky,“ vypravuje dnes 31letý kapitán Západočechů.
Vzájemných soubojů bylo také dost. Největší se konal v roce 2018, kdy Karlovarsko přehrálo ve třech finále Kladno, za které tehdy nastupoval Moník. „V té době mě to mrzelo, ale nakonec jsem stříbro vzal a byl za ně rád. Teď je tu nová výzva, další finále s Vary a já už nechci být druhý,” zdůrazňuje. Pfefferovy vzpomínky jsou logicky příjemnější. „Byl to první titul Karlovarska i můj. Velké emoce, silný okamžik. Ani si moc nepamatuji, jak jsme se s Moňasem potkávali. Šlo jen o to, že jsme urvali zlato,“ vzpomíná Pfeffer, jenž chce letos na stejné adrese zažít třetí mistrovské oslavy.
Milan Moník
Předpoklady by tu byly. Karlovarsko zatím prochází extraligou jako nůž máslem. Vyhrálo základní část, čtvrtí Lvi na ně ztráceli dvanáct bodů. V play-off sehrálo minimální počet šesti utkání, Pražané o tři více. Ovšem zase prohrálo oba vzájemné duely. Další plusové body Lvi nasbírali v semifinále, v němž přehráli favorizované České Budějovice 3:1 na zápasy, poslední tři klání 9:0 na sety!
„Praha jen navázala na naši sérii z roku 2018 a tehdy jsme vyhráli dokonce po třech utkáních. Hráči Budějek působili fyzicky i psychicky unavení, což mi nebudeme,“ míní Pfeffer a ani další výhody soupeře nevnímá. „Z rozhovorů vyplývá, že se bilance vzájemných zápasů Lvi drží. To už je ale dávno a žádnou roli nehraje. Play-off vyhrává domácí prostředí, a to bychom měli v (případném) pátém zápase my,“ argumentuje.
Moník se nechce vrtat ve statistikách. „Pro nás mluví to, že máme odehráno více utkání. Ty jsou vždy lepší než trénink. Až finále ukáže, co komu prospělo. Favorita nevidím, šance jsou padesát na padesát,“ říká. To neznamená, že by spoléhal na intuici. Soupeře má dobře nastudované a uvědomuje si, že třeba Lukáš Vašina dokáže podat rychlostí 116 km/hod.
„Žádný fanoušek, který vidí tu bombu, by si na naše místo asi nestoupl, ale my jsme zvyklí. Strach nemáme, snažíme se s tím poprat a nějak míč přihrát,“ líčí šéf obrany Pražanů. „Takové servisy si musíte nastudovat na videu. Každý hráč má specifické zóny, kam nejraději podává. Neobsadíte celé hřiště, ale soustředíte se na ně. Zahušťujete prostor. Míč je tak prudký, že nemáte šanci zareagovat do strany,“ vysvětluje Pfeffer, který dobře ví, že i Fynnovi McCarthymu naměřili stejnou razanci podání a pořádně se tak zapotí.
A nikdy si neužije ovací zaplněných ochozů. Úděl libera už je ve volejbalovém světě takový, smetanu slíznou útočníci. „Libero nerozhoduje zápasy. Může jen pomoci výkonu,“ myslí si Moník a Pfeffer doplňuje: „Pozornost je upřena na jiné posty. My jsme šedé eminence utkání. Pokud o liberu není slyšet, odehrálo kvalitní zápas.“ Jak toho ale dosáhnout? Těchto dvou hecířů je vždy plné hřiště a spoléhat se na ně budou trenéři, spoluhráči i fanoušci Lvů a Karlovarsko. Série o volejbalové zlato vypukne na západě Čech ve středu od 19.15 hodin a pokračuje v sobotu (18.15) v Unyp areně. Nejpozději 9. května budeme znát jména (staro)nových šampionů.
