Co jste vůbec stihli během těch několika dní přípravy na Superpohár?
Nestihli jsme prakticky nic. Měli jsme dva společné tréninky, na nějakou souhru bylo minimum času. Pro hráče, kteří přijeli z mistrovství Evropy, to nebylo jednoduché proto, že museli přeskočit na jiné míče.
Čím se vám tedy podařilo Liberec porazit?
Sázel jsem na rozehrání kluků z národního týmu. Otázkou bylo, jak se vyrovnáme s přihrávkou a následným útokem. Proto jsme zaměřili taktiku víc na obrannou činnost, a touto obrannou činností jsme to taky vyhráli.
Volejbalisté Karlovarska vykročí za obhajobou titulu v Odoleně Vodě |
Cítil jste na reprezentantech velkou únavu po mistrovství Evropy?
V zápase Superpoháru ještě ne. Přišlo to až o něco později. Teď na trénincích začínám pozorovat, že jim chybí takový šmrnc. Ale je to možná i tím, že teď trénujeme hodně tvrdě.
A jak jste dokázal vy sám „přepnout“ z reprezentační na klubovou úroveň?
Neměl jsem moc na vybranou. Vrátil jsem se z Ostravy, doma si zabalil a jel do Varů. Člověk se musí umět adaptovat.
Prakticky celou letní přípravu Karlovarska vedl váš nový asistent Jakub Koloušek. Jak fungovala vaše komunikace na dálku?
Úplně v pohodě, příprava fungovala bez problémů. Volejbalovou část jsem nechával na Jakubovi, v těch šesti lidech, které měl k dispozici, se toho beztak moc dělat nedá. A posilovnu a atletickou přípravu jsme spolu konzultovali po telefonu.
Sezona sotva začala, a už řešíte zranění. Mám na mysli nového smečaře Jakuba Ihnáta. Jak citelné je to oslabení?
Kuba už trénuje, je pořád s týmem. Ještě nemůže skákat, takže nám na tréninku chybí jedno „rameno“. Ale v nejbližší době už se zapojí do plnohodnotného tréninku.
Co teď bude nejdůležitější, abyste nabrali herní rytmus do extraligy?
Musíme teď trénovat všechny činnosti, co jsme nestihli, a samozřejmě i souhru. Musíme si co nejrychleji zase nastartovat automatismy a systémy hry. Nejedná se totiž jen o extraligu, ale i o Ligu mistrů.
Už v první polovině října vás čeká Liga mistrů. Do hlavní soutěže tentokrát potřebujete přejít přes tři soupeře v předkole, a to vyžaduje i pořádnou mentální sílu týmu.
Hlavně pro ty kluky, kteří byli v létě s národními týmy, to bude záhul. Čím dál bychom v poháru šli a hráli tak sobota – středa, tím by to bylo náročnější. Ale kdo chce hrát pořád na vrcholu, musí s tím počítat a vyrovnat se s tím.
