To snad bude, když hlediště vzhledem ke koronavirové pandemii může být zaplněné z poloviny, přibližně pěti tisíci diváky.
„Tady je aréna, ale v lize hrajeme v menších halách nebo tělocvičnách a tam je někdy komunikace horší. Každopádně hrajeme doma, a to by měl být náš hrad, taková nedobytná pevnost. I s pomoci fandů,“ věří Janouch.
Základní cíl českých volejbalistů na ME? Postup, říká trenér Novák |
S domácím prostředím bývá spojený tlak. Ustojíte ho?
Tlak je samozřejmě větší, jsme na mistrovství Evropy, je to jiné než v lize. Už pomalinku vnímám takovou zdravou nervozitu. Ale ta je správná a měla by tam být, protože my hráči cítíme, že už o něco jde. Každému do hlavy nevidím, každý to má jinak, někdo má větší trému, někdo menší. Důležité je, aby to s prvním písknutím z nás spadlo.
Jak se nervozity zbavit?
Zpočátku mohou být od nás vidět lehce nervóznější akce a pohyby, ale věřím, že nám pomůže, že jsme doma, protože do arény přijedou naše rodiny a kamarádi. Díky nim se snad rychleji od toho oprostíme a budeme se soustředit na náš výkon, strhneme diváky a do hry dáme takové to naše české srdíčko, protože to budeme potřebovat.
 |
V čem by měla být síla národního mužstva?
Když to vezmu obecně, tak určitě v bojovnosti. Těžit bychom mohli z obrany jak na síti, tak v poli. Nemyslím ale zrovna bloky, protože některé ty týmy jsou fyzicky vyspělejší, ale můžeme si pomoci nadražením soupeřových útoků a bojovnosti v poli, čapáním míčů. To zvedá úroveň každého mužstva i jeho sebevědomí. To musí být základ každého našeho utkání.
A čeho se musíte vyvarovat?
Ve volejbale je to obecně tak, že týmy na vyšší a nižší úrovni rozdělují dejme tomu dva tři balony, kdy se ztratí koncentrace. Může to být zrovna v koncovce. Lepší celky si výpadek dovolí třeba na začátku nebo v polovině setu, kdy se nic nerozhoduje, a pak zapnou a chyb se vyvarují. Nám se už několikrát stalo, že jsme neudrželi soustředěnost v rozhodujících momentech. Ale šel bych do zápasu s čistou hlavou a úplně na to nemyslel. Ostrý zápas je něco úplně jiného než příprava.
V Ostravě se mistrovství Evropy hrálo i před dvaceti roky. Sledoval jste ho jako dítě?
Ne, co jsem dělal před dvaceti lety nevím. Ale vzpomínám si, že když jsme před deseti roky hráli kvalifikace na zimním stadionu v Ostravě-Porubě, tak jsem tam už byl v pozici druhého nahrávače. Byl jsem u toho, byli tam diváci, byla zaplněná všechna místa, asi kolem pěti tisíc diváků, což doufám můžeme očekávat i na nynějších utkáních. Vím, kolik volejbalistů tady a v okolí je, kteří si zaslouží takovou akci.
