Už v příštích dnech bude kolem ní nejlepší česká hráčka chodit na tréninky. „Míjet vlastní sochu cestou na kurt? Na to si budu muset zvyknout,“ smála se čerstvá wimbledonská šampionka.
Po třech letech jste opět vyhrála nejslavnější grandslam. Už vám došlo, jaký je to úspěch?
Ono mi to tak nějak pořád dochází. Vážně je to skvělý pocit. Letošního vítězství si cením víc. Před třemi lety jsem tak nějak vystřelila. Nikdo se mnou příliš nepočítal. Teď to bylo mnohem složitější. Fakt si to užívám. A doufám, že to není naposledy.
Vítězná jízda vám přinesla celou řadu zážitků. Třeba společnou fotku rozesmátou fotku s kamarádkou Lucií Šafářovou u sítě centrálního dvorce před začátkem semifinále. Jak vůbec vznikla?
S nápadem přišel fotograf Pavel Lebeda. Bylo to zvláštní. Takové fotografie se dělají spíše před finále. Před zápasem jsme se domluvily, že ji uděláme po rozehrání. Najednou přišel los a Lucka si to hned šinula na základní čáru. Prostě na to zapomenula. Musela jsem ji volat zpátky. Ale fotka se povedla, je to hezká památka.
Váš finálový duel trval necelou hodinu. Nemáte pocit, že jste fanoušky trochu ochudila o delší zážitek?
To snad ne. Já se na čas vůbec nedívala. Soustředila jsem se jenom na samotný zápas. Nakonec to opravdu bylo docela krátké. Ale chlapi to ve svém finále o den později docela natáhli a divákům to vynahradili.
Po vítězství jste si trošku vydechla, ale i tak vás čekala řada oficialit. Jak jste to zvládla?
Nebylo to tak náročné. První dny jsem vypnula a všechno šlo tak nějak mimo mě. Navíc některé akce byly hodně příjemné. Třeba setkání s fanoušky ve Fulneku. Přišly nějaké čtyři tisícovky lidí. Všichni pořád tleskali. Byla to nádhera. Přála bych si, aby se oslavy mohly opakovat. Snad k nim bude důvod.
Kdy vám skončí dovolená?
Už vlastně skončila. Začnu se už trochu hýbat. Od příštího týdne půjdu naplno do tréninku. Amerika čeká. Na konci července už hraji ve Stanfordu, pak je na řadě Montreal. Musím být nachystaná.
