Před zápasem druhého kola Wimbledonu se na žádost pořadatelů kvůli přísným pravidlům oblékání musel přezout. A přišlo nečekané škobrtnutí.
Na londýnské trávě prohrál s Ukrajincem Sergejem Stachovským, 116. mužem žebříčku. "Není důvod k panice. Je třeba se vrátit k práci a být zase silnější," vysvětloval se stoickým klidem.
S hráčem druhé stovky světového žebříčku přitom elegantní Švýcar neprohrál od roku 2005, kdy nestačil na Francouze Gasqueta (tehdy 101.).
Na turnaji v Hamburku došel do semifinále, ale vzápětí překvapivě nestačil na Frederika Delbonise. Argentince, který ve světovém pořadí figuroval jen o dvě místa výš než Stachovskij, na 114. pozici. "Neudělal jsem zrovna pokrok," přiznal Federer.
Zvolil originální léčbu: návrat ke kořenům. Opět odjel do Gstaadu, kde v roce 1998 odehrál první zápas na okruhu ATP. Bylo mu sedmnáct, patřila mu 702. pozice v žebříčku a k utkání proti Argentinci Kerovi nastoupil jako držitel volné karty. Prohrál. V prvním kole skončil v čarokrásném prostředí alpského střediska ještě třikrát. Až v roce 2004 zvedl na domácí půdě nad hlavu vítěznou trofej. Letos se po devíti letech vrátil.
S novináři rozmlouval o nejistých posledních výsledcích: "Sám sebe se ptám, jak z toho ven." O nové raketě s větší hlavou, s níž poprvé hrál v Hamburku: "Pořád hledám rytmus a správné načasování."
O postavení v žebříčku, v němž po deseti letech spadl na 5. místo, což je jeho nejhorší postavení od prvního wimbledonského titulu v roce 2003: "Postavení v žebříčku pro mě už není tak důležité. Ani přesně nevím, kolikátý jsem. A nemyslím si, že moje ego nějak utrpí, až jednou vypadnu z TOP 10."
I ke kritice, kterou v posledních týdnech slýchal, zabrousil: "Nemám s ní problémy, ale čekám, že lidé budou upřímní. Tohle pro mě není nová situace, už v letech 2009 a 2010 lidé říkali: Už všechno vyhrál, už je to jeho konec." A pak loni vyhrál Wimbledon.
I letos toužil na trávě uspět, ale zradila ho. A po prohře se Stachovským a Delbonisem dostal další políček v Gstaadu. Ve druhém kole nestačil na Daniela Brandse, 55. v ATP. Dělový servis (11 es) a tvrdé Němcovy forhendy zničily švýcarskou snahu o preciznost za pouhých 65 minut, prohrál 3:6, 4:6.
Mnohem horší ránu než Brands však 31letému vítězi 17 grandslamových titulů vystavují v posledních měsících jeho záda. V posledních dnech nemohl kvůli bolesti pořádně trénovat. "Jsem rád, že jsem vůbec mohl hrát. Zlobila mě už v Hamburku, ale člověk pořád věří, že to půjde, a poslední čtyři pět dní se mi zdálo, že jsou záda lepší."
Jenže nejsou, bolí. A zraněný Federer jako by ani nebyl Federerem. "Jeho tělo, které celou dlouhou kariéru odolávalo zraněním, ho pomalu dostihlo," poznamenal už ve Wimbledonu Boris Becker.
Najde Švýcar účinnou léčbu?
