Dole pod vámi tlučou do míčů nejlepší hráči světa, okolo se klenou strmé tribuny, na něž se vejde 18 tisíc diváků. Zápasy na Turnaji mistrů v londýnské O2 areně vypadají trochu jako nějaké meziplanetární mistrovství.
Sedačky, povrch dvorce, reklamy i trička sběračů a čárových rozhodčích září různými odstíny modré, stejně jako svítící informační prstenec vinoucí se po obvodu haly. Fantazie. Sportovní divadlo. Úchvatná show. Kosmický tenis.
Finále ATP Tour v prestiži nemůže konkurovat grandslamům. Hvězdy se na něj po úmorné sezoně slétají trochu pohaslé, unavené, leckdy zraněné. Přesto se zdá, že putující podnik, který se od přelomu tisíciletí konal v Hannoveru, Sydney, Šanghaji nebo Houstonu, našel v Londýně ideální dějiště.
"Tahle aréna patří mezi nejskvělejší, které jsem poznal," řekl Roger Federer. "Prostředí v ní je elektrizující, obecenstvo se tu musí bavit. Má v sobě cosi mytického, protože v ní vystupovala spousta slavných muzikantů. Jednou určitě budu pyšný na to, že jsem tu mohl hrát."
Ač interiér působí moderně až extravagantně, při tenise tu panuje tradiční anglická atmosféra. "Líbí se mi, jak je při výměnách absolutní ticho," řekl český vyslanec na šampionátu Tomáš Berdych.
Pravda, slyšet je pouze decentní hučení klimatizace a nárazy tenisáků do strun a do kurtu. Jen výjimečně hlavní rozhodčí žádá o klid, když se Federer, Berdych či Djokovič připravují k servisu.
Neskutečně "vychytaná" je v aréně také akustika. Ostatním expertům přitom pomáhal Joe O’Herlihy, zvukový manažer kapely U2. Díky speciálním úpravám stropu neruší divácký zážitek při akcích nežádoucí ozvěna.
Turnaji mistrů jistě prospívá fakt, že londýnské publikum tenisu očividně rozumí. Tleská, když si to soupeři zaslouží. Zabouří po vynikajícím úderu, ale nechová se divoce jako na fotbale.
Většina včera odpoledne přála svému reprezentantovi Murraymu, nicméně po jeho nečekané porážce uznale aplaudovala vítězi Ferrerovi ze Španělska.
Návštěvníci mají v ohromné aréně, jejíž vybudování v letech 2003 - 2007 stálo více než miliardu liber, přístup i na tréninky, při nichž se mohou třeba Nadalovi přiblížit na pár metrů. Potkávají přitom mnohé celebrity, které tenisová show přitáhla do arény na břehu Temže.
Posvátné jedinečnosti wimbledonského centrkurtu se patrně nic nevyrovná. Američané by možná dali přednost hřmotné okázalosti Asheova stadionu, betonového kolosu v New Yorku. Ani zářivě modrou podívanou pod kupolí O2 areny však není lehké trumfnout.
