Krutě zaspala úvod, prohrávala 0:4. V druhé sadě naopak vypadala, že je „ve své zóně“, v těchto pasážích českou soupeřku předčila. Jenže stejně padla 3:6, 4:6.
Jen proti Caroline Wozniacké uhrála set, s Elinou Svitolinovou ani s Plíškovou nikoli.
„Za každou maličkost je tady člověk potrestaný,“ hodnotila Kvitová svoji šestou zkušenost s Turnajem mistryň. „Nějaké šance přišly v každém zápase a já si je bohužel nevzala, zato soupeřky ano. V tom byl jediný rozdíl.“
Věděla jste, že ani výhra vám nemusí stačit na postup. Bylo těžké se namotivovat?
Byla jsem docela v pohodě, nějak jsem to neřešila. Chtěla jsem končit turnaj s hlavou nahoře, což se výsledkem úplně nepovedlo. Ale nebyl to zas tak špatný zápas. Jsem teď samozřejmě smutná, na druhou stranu je to tenis, sport. A hlavně už s tím nic neudělám.
Individuálně jste letos získala pět titulů, ale poslední v červnu. Byl to rok různých polovin?
S tím problém nemám, to nemění situaci; myslím, že to byla skvělá sezona. Ani ta druhá půlka nebyla zase tak hrozná, v semifinále v Cincinnati jsem porazila Serenu, na US Open jsem bohužel dostala hráčku, která byla brutálně na vlně. Asii nepočítám a tady to taky ne (úsměv).
Jsou podobné vlny v tenisové sezoně přirozené?
Je to každopádně těžké. Někdo to zvládá lépe, někdo hůře. Tuto sezonu měla každá z nás dobré i špatné časy, včetně Halepové nebo kohokoli jiného ze světové desítky. Výkyvy tam jsou, nepřišla bych si v tomhle výjimečná.
Každopádně jste z 29. místa na startu roku vyskočila do elitní desítky…
Má to dvě stránky. Tou první je, že jsem strašně ráda, že můžu být v konkurenci těch nejlepších, že moje ruka vydrží celou takhle náročnou sezonu a hlava to jakž takž unáší. Na druhou stranu vím, že je tam dál spousta práce, co se musí odvést na kurtu i mimo něj. Takhle je to ale každý rok. Vždycky si můžete vzít něco dobrého i špatného.
Kompletní sezonu jste nezažila už pár let. Jak jste na tom fyzicky?
Určitě jsem se cítila někdy líp a někdy hůř. Spoustou zápasů (v první polovině roku) jsem ztratila spoustu energie, což je pak strašně těžké dohánět. Trochu jsem taky shodila, pro tělo je i tohle jiné než předtím. Všechno je trošku nové. Musí se s tím pracovat.
Když zmiňujete vaši novou postavu, neschází vám síla?
Cítím se dobře. Myslím, že mi nechybí síla víceméně v ničem. Doběhnu víc míčů, připadám si výbušnější. Jasně, když je víc tréninků a zápasů, tak jsem unavená, ale to bych byla i předtím. Žádnou extra vědu bych z toho nedělala.
Turnaj mistryňspeciální příloha iDNES.cz |
Registrujete názory, podle nichž vám kilogramy na kurtu scházejí?
Myslím, že tady mám velkou konkurenci (úsměv). Samozřejmě se to ke mně donese, ale spíš dřív, teď už moc ne. Pro mě je nejdůležitější, že nejsem zraněná a cítím se dobře.
Co vaše operovaná ruka a tolik zápasové zátěže v průběhu posledních deseti měsíců?
Zvládla jsem to bez bolesti, což je asi nejdůležitější. Nikdy ruka nebude taková jako dřív, nebude to ideální pro tenis ani pro život. To vím už teď, že se to s citem nebo s rozsahem pohybu nikam neposune. Musím se s tím sžít. Ale kdyby mi někdo předtím řekl, že na tom budu takhle, byla bych asi nejšťastnější na světě.
Už vás čeká jen finále Fed Cupu. Najdete zbytky sil?
Hrát doma je vždycky speciální; je jasné, že se těším. Bude to zase krásné ukončení sezony. Atmosféra bude skvělá, o tom nepochybuju a myslím, že nás diváci vyburcují k těm nejlepším výsledkům. A já se budu snažit ukončit rok lépe než tady.
