„Titul je ještě daleko,“ uznává. Zároveň si pamatuje, jak to pro ni dosud v Singapuru vypadalo. V roce 2016 skončila ve skupině. Loni prošla do semifinále. Teď je tu potřetí za sebou – že by další zlepšení? „Ty jo, doufejme. Zatím to tak bylo,“ vypálí. „Bylo by hezké dostat se o jeden krok dál. Ale nechci sama sebe dostávat pod tlak. Do finále chce samozřejmě každá. Uvidíme.“
V sobotu ji čeká souboj s dosud nejasnou soupeřkou z protější skupiny (rozhodne se až dnes) a o trofej Billie Jean Kingové si dvě nejlepší tenistky zahrají v neděli. Blyštivý pohár je pořád ještě dost v mlze. Tak jako tak už ale Plíšková dokázala do jisté míry překonat sama sebe, potlačit svoje slabší stránky.
Pro Kvitovou pak singapurské zrcadlo nabízí opačný pohled.
Rennae mi věří. A já bojuju
Pro Plíškovou je průlomem už první triumf ve čtvrtém vzájemném duelu WTA s Kvitovou. Dává jí stále možnost dokončit rok jako česká jednička. „Odškrtla“ si jím jednu z posledních zbývajících hvězd, s níž měla ryze negativní bilanci.
A další motivy: musí cítit potvrzení toho, že vzít si za trenérku Rennae Stubbsovou byl dobrý tah. Australanka ji očividně umí uklidnit, nabudit a analyzovat její hru, čehož v Singapuru hodně využívá.
Proti Kvitové se jí za stavu 0:3 ve druhé sadě Plíšková zeptala: „Můžu ještě tenhle set vyhrát?“ Odpověď přilétla rychleji než její podání: „Jasně!“ Zvenčí prostá věta, pro psychiku sportovkyně vprostřed bitvy podstatná věc. „Chtěla jsem vědět, jestli ve mně věří, že ten set vyhraju, což nepochybně věřila. Začala jsem bojovat a povedlo se.“
Jaký rozdíl proti Roland Garros, kde podlehla auře Marie Šarapovové a padla odevzdaně 2:6, 1:6.
Plíšková stále čeká na mimořádný titul. Čelí připomínkám, že neumí dotahovat turnaje do konce a také v Singapuru ji čekají ještě dva náročné souboje, aby to zlomila. Ale při pozvolné cestě za svými sny zase udělala pár důležitých krůčků. Například: „Rennae mi strašně pomáhá, že mě vrací zpátky na zem, když mám svoje vlny – když se mi něco nepodaří, jsem smutná, a když jo, jsem mega veselá. Chce si to udržet právě ten střed.“
Na to, že se na akci WTA Finals kvalifikovala pouhé čtyři dny před jejím startem, zatím příjemně překvapuje. V pěti dnech porazila stávající světovou trojku Wozniackou a pětku žebříčku Kvitovou. Čímž se dostáváme ke druhé z Češek.
Stres spadne. Ale jak?
Dvojnásobná wimbledonská šampionka v Singapuru uhrála jediný set. Uvědomovala si, jak zásadně se liší její pocity od výsledků. „To se trošku vylučuje, co?“ uznala, neboť i po třetí prohře zopakovala, že nemá potíže ani s kondicí, ani s myslí.
Pragmatický pohled: podlehla výlučně špičkovým soupeřkám, jiné tady nejsou – a to se může stát.
Pragmatický protiargument: v takové míře se jí to nestává. Kvitová prohrála už pět zápasů za sebou – tři zde a dva předtím v Číně. Nedokázala tu ze sebe vytáhnout maximum, díky němuž letos vyhrála od února do června pět titulů, ani nemluvě o wimbledonských triumfech let 2011 a 2014. „Neměla jsem pocit, že bych úderově byla na kurtu ta druhá,“ říkala třeba po duelu proti Wozniacké, jenže málo platné – výsledkově druhá byla.
Trápí jí snad nedostatek energie jako důsledek výrazně hubenější postavy? Nesouhlasí: „Nemyslím si, že by mi síla chyběla. Doběhnu víc míčů, jsem výbušnější. Jasně že jsem unavená, když je hodně zápasů. Ale to bych byla i předtím.“
Kvitová nikdy neplatila za tenistku extrémně vyrovnaných výkonů. Naopak – spoustu nepodařených akcí u ní vyvažuje celkových 25 titulů. Poslední měsíce proto v celkovém kontextu její kariéry vlastně nejsou vyloženou záhadou.
Částečné vysvětlení pak nabízí to, jak sama vyhlíží finále Fed Cupu proti USA, svoji poslední akci roku 2018. V národních barvách válí: „Je to tím, že nehraju sama za sebe. Důležité míče, které jsem tady prohrála, ve Fed Cupu i díky divákům, lavičce a podpoře všech vyhraju. Pak se to celé nakopne a stres spadne.“
Bez této podpory ale v Singapuru podobný impulz najít nedokázala.
