Tehdy žebříčku vládla Barbora Strýcová, nynější světová třiadvacítka a fedcupová reprezentantka. Obě mají něco společného: jsou drobnější a spíše než na sílu spoléhají na pestrou hru. Vondroušové pochopitelně ještě do ženské špičky hodně schází. Zatím je v pořadí WTA na 597. místě, ale touží se už prosazovat i mezi ženami.
„Herně to až takový skok není. Jen potřebuju hodně zlepšit servis, ale rychlostí je to podobné,“ tvrdí. V pondělí zvládla úspěšně 1. kolo na juniorce Roland Garros. Na stejném místě, kde loni razantně vstoupila na grandslamovou scénu.
Tehdy odjížděla do Paříže s touhou: Uhrát tak aspoň kolo! Nakonec z toho bylo semifinále dvouhry a finále čtyřhry. „Vůbec bych na to nepomyslela,“ říkala. Pak došla do semifinále i ve Wimbledonu, v lednu ovládla s kamarádkou Miriam Kolodziejovou čtyřhru na Australian Open.
Nedávno vyměnila trenéry, místo Zdeňka Kubíka ji nyní vedou Dušan Karol a Jiří Hřebec. První s ní objíždí turnaje, druhý se jí věnuje na Štvanici, kde trénuje. „Je super. I když sedím na lavičce, vypráví mi o zápasech. Co mám v různých situacích dělat, jaké měl on pocity,“ popisuje rady bývalého daviscupového reprezentanta.
O tom, že se stala juniorskou jedničkou, se dozvěděla od matky. Zprvu se zaradovala: „To je neskutečné!“ Ale vzápětí si uvědomila: V Paříži budu první nasazená, bude na mě mnohem větší tlak. „Minulý rok nikdo nic nečekal a hrála jsem bez nervů. Teď obhajuju body, jsem nervóznější,“ přiznává.
Na čím dál větší očekávání okolí si bude muset zvykat, pokud chce uspět i mezi ženami. První pozvolné kroky už dělá, nedávno na turnaji WTA v Praze zvládla dvě kola kvalifikace, porazila i slavnější krajanku Andreu Hlaváčkovou. „Mezi ženami všechny bojují do posledního míče, každý zápas je hrozně těžký. Jsem ráda za každou výhru mezi dospělými,“ říká.
Tuší, že cesta od juniorské k dospělé jedničce je hodně dlouhá. Ale netají, že by někdy ráda došla na její konec...
