Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvOd osmnácti let bojuje Laďka Pořízková s roztroušenou sklerózou. O nemoci se dozvěděla po maturitě. Najednou přestávala chodit, zakopávala.
„Maminka mi to nechtěla říct, musela jsem si to přečíst sama ve zprávě. Babička měla totiž stejnou nemoc,“ popisovala v Rozstřelu začátky boje s nemocí 44letá tenistka. Na vozík přitom musela usednout před devíti lety.
„Bojovala jsem s nemocí, což je ale špatně. Musíte ji přijmout, já si ji přitom nepřipouštěla. Styděla jsem se chodit s berlemi, tak jsem si pořídila koloběžku. Až pak usedla na vozík,“ přiznala Pořízková.
Nemoc ji navíc odloučila od přátel. Přitom jedině oni a rodina ji drželi při životě. „Dva roky jsem byla doma zavřená, potýkala se s těžkými depresemi. Dokonce jsem měla nachystané, že tu už nebudu. Chtěla jsem se životem skončit,“ vykládala tenistka. „Až díky sportu jsem se uklidnila a ustálila. Paní doktorka říká, že tenis je můj druhý lék.“
Na kurt ji přivedla kamarádka. „Jak jsem si vzala raketu, věděla jsem, že to je ono,“ řekla. A dokud může, chce se tenisu věnovat.
Tenis na vozíku se přitom pravidly tolik neliší od tenisu nehandicapovaných. „Jezdíte na sportovním vozíku, který je lehčí a má tři kolečka navíc. Rozdíl akorát je, že míček může na zem spadnout dvakrát,“ vysvětlovala.
A jak si vede?
Pořízková je 77. nejlepší tenistka na vozíku na světě. Její nejlepší umístění je 36., chce se přitom dostat ještě výš, aby se mohla zúčastnit buď paralympiády v Tokiu 2020, nebo nějakého ze slavných grandslamů jako Wimbledon nebo Australian Open.
Pro účast na paralympiádě se potřebuje vejít do 23. místa světového žebříčku.
Na grandslam se dostane šestnáct nejlepších. „Můžu se na něj přihlásit, projít kvalifikací. Jenže v první dvacítce jsou i lidi, kteří jsou jakoby zdraví, že sice nemají nohu, ale přijdou kurt, donesou si vozík a usednou na něj až tam. Těžko se s nimi můžu měřit. Navíc, co jsem zběžně koukala, jsem v první stovce asi jediná s roztroušenou sklerózou,“ vykládala Pořízková.
Celou situaci ztěžuje i finanční stránka. Turnaj tenistku vyjde na 350 euro, stejnou částku musí platit asistentovi, k tomu doprava. „Sháněla jsem peníze u paralympijského výboru nebo na ministerstvu školství, u sportovních klubů, ale nic... Pomohla mi třeba Karolína Plíšková, když jsem ji poprosila, zaplatila mi dva turnaje, podporují mě i kamarádi. Jen systémová podpora od státu není,“ mrzí ji.
Její největší odměna za finále na turnaji Future Pořízkové zaplatila náklady.
Pořízková sleduje působení nehandicapovaných tenistů velice podrobně. Trénovala třeba s Radkem Štěpánkem, ale zejména ženy jí dělají radost.
„Bára Strýcová mě teď na Wimbledonu překvapila, taky mě baví chodit na síť tak, jak to dělá ona. Obecně jsou Češky pracovité, makají na sobě, přemýšlí nad sportem a mají ho rády.“
A komu fandila v mužském finále Wimbledonu? „Djokovičovi, pardon,“ omlouvala se se smíchem.
