Snad jediný Andrej Pavel, asi největší hvězda utkání, sledoval pozorně projevy oficiálních představitelů. Ostatní viditelně chtěli mít tuto část dne za sebou. "Ale já nejsem holka!" bránil se Adrian Voinea, když překladatel skloňoval jeho jméno jako Adriana. Po vysvětlení českých gramatických pravidel si oddechl. "Doma mu tak stejně říkají," utrousil jeden ze spoluhráčů. Z Rumunů čišela pohoda.
Čeští hráči byli spíše vážní. Při fotografování se sice uculovali, ale žádné bujaré veselí to nebylo. V pár slovech vylíčili, co vědí o svých soupeřích a jak jim vyhovuje los. "Nemůžu to potvrdit ani vyvrátit," odrážel Jan Kukal otázky mířící na to, zda hráče svazuje zodpovědnost. I tato slova ovšem mnohé napovídají. Vždyť po 20 letech by právě oni byli prvními, kteří nedokázali zachránit Světovou skupinu.
"Určitě to bude naše výhoda, my už to máme za sebou," posuzoval Andrej Pavel rozdílnou pozici obou týmů. "Rozhodně to ale nemyslím škodolibě," dodal rychle a vyjmenoval výhody domácího týmu: "Češi mají výhodný los a navíc velmi silný debl, takže na tom jsou lépe." Přímého porovnání šancí se bál. "Tak tedy fifty - fifty," uzavřel nakonec.
Andrej Pavel má být velkým trumfem rumunského týmu. Vítěz turnaje v Montrealu a nejvýše postavený hráč ze všech účastníků věří, že si svou výkonnost přivezl s sebou. "Myslím, že jsem si ji zabalil do tašky," říkal. Nehrající kapitán Rumunů Florin Sagerceanu ještě uvedl na pravou míru informace, podle nichž měl čtyřhru vedle Pavla hrát Voinea. "Je to jenom chybička, nastoupí Trifu," reagoval, když se na něj jeho svěřenci při čtení soupisek udiveně dívali.
Zpočátku upjatí čeští reprezentanti nakonec přece jenom roztáli. Živě debatovali hlavně o událostech v Americe, společně pročítali noviny a byl na nich vidět velký zájem. "Znám asi tři lidi, kteří tam dělali," říkal zasmušilý David Rikl. Na druhou stranu se shodli na tom, že jim nezbyl čas myslet na tíži zodpovědnosti na kurtech. "První čtyři dny jsme mluvili pořád o Americe, že musíme vyhrát šlo stranou," potvrdil Bohdan Ulihrach.
Hlavně díky realizačnímu týmu se nakonec hráči rozcházeli z losování v dobré náladě. Když už se naaranžovali k hromadné fotografii, zjistilo se, že jeden chybí. "Bóďo, co děláš!" halekali na opozdilce. Ten si prohlížel portréty starostů na stěnách prostějovské radnice. "Osmnást set šedesát!" hlásil, kam až došel.
