Americká tenistka už obětovala tenisu hodně ze svého života. Vždyť v patnácti letech hrála na French Open semifinále. Pak následoval pád, hráčku propíraly noviny za její aféry se zkoušením drog i drobné krádeže. Obrovské úsilí pomohlo Capriatiové znovu se vyšplhat nahoru. Úspěch stál mnoho bolesti a odříkání. "Je to neuvěřitelně tvrdý, krutý sport stejně jako život s ním. Nejsem si jistá, jestli by skutečně stálo za to jenom objíždět turnaje," uvažuje hráčka. Práce je na ní znát, jak ve výsledcích, tak i na vypracovaných svalech.
Roky strávené na úplném dně se na přístupu Jennifer Capriatiové projevily. Právě díky nim je tak tvrdá a neústupná. Nedávno měla právě pro svou neústupnost těžký konflikt ve fedcupovém týmu se slavnou Billy-Jean Kingovou. "Vyhrabala se ze zoufalé situace, dokázala překonat to peklo a dneska je na kurtu jako stotisícivoltová baterie," říká o Američance Amelie Mauresmová.
Na co Capriatiová hodně spoléhá, je sebedůvěra a také hrdost. "Dostat se až na vrchol, k tomu potřebujete velikou hrdost. Hlavně se nevzdat. Letos na Australian Open jsem vyhrála hlavně díky své hrdosti. Jestliže jí nemáte a nevadí vám prohry, pak se nemůžete stát šampionem," tvrdí neústupně a nebojí se upřednostňovat jistou dávku sobeckosti. Při nárocích kladených na nejlepší tenisty vidí i tuto vlastnost jako důležitou.
