Na kurtu strávila při zápasech bez jedné minuty šest hodin. Stála proti světové trojce Halepové, nebezpečné Niculescuové - a ještě musela najít síly na rozhodující čtyřhru.
Nakonec se však Plíšková mohla radostně obejmout se svou deblovou spoluhráčkou Barborou Strýcovou. Stejně jako v listopadovém finále s Ruskem vybojovaly rozhodující bod.
Bylo to snadnější než v Praze?
Strýcová: Je těžké říkat snadnější. Nevěděly jsme, co čekat, ale v Praze na nás byl větší tlak. Nedá se to srovnávat. Jsme rády, že jsme vyhrály. Každé vítězství je sladké.
Šlo vám to lépe než proti Rusku?
Plíšková: Určitě. Ale myslím, že jsme si rozuměly i v Praze. Rozumíme si i mimo kurt. Pořád jsme vedly, bylo to víc v klidu. V Praze jsme ze začátku prohrávaly, tak možná i proto to bylo vypjatější.
Jak těžké bylo znovu otáčet zápas z 1:2, tak jako v listopadu?
Plíšková: Jiné. Ale nesrovnávala bych to s Prahou. To bylo finále, minulý rok už bych uzavřela. Oba singly tady byly těžké, na tři sety. A ten povrch byl pro nás těžký, takže nebylo nic jistého. S Pavjlučenkovovou jsem měla vyhrát a vyhrála jsem celkem v klidu. Tady bylo všechno víc vydřené a debl pak byl celkem v pohodě.
Během čtyřhry jste se často smály, vypadaly jste uvolněně. Užily jste si ji?
Strýcová: Nevím, jestli si to jde užít, ale nechtěly jsme si připouštět tlak. Praha je minulost, teď jsme vyhrály tady a každé vítězství je fajn.
Kam tuhle výhru zařadíte?
Strýcová: To nevím, asi do nejvyšších příček. Diváci tady byli hlasití, řadila bych to k pozitivním, vypjatým, dramatickým a dobrým bitvám.
Plíšková: Je to cenné, poprvé jsem obě porazila v singlu a cením si i toho debla, protože v deblu jsem toho zatím tolik nedokázala. Jsem ráda za všechny tři zápasy, vzalo mi to celkem dost energie, takže si dám nějaký den volno, ale určitě jsou to jedny z mých nejsilnějších vítězství.
Jak jste po náročné bitvě s Halepovou zrelaxovala?
Plíšková: Včera jsem byla docela vyřízená. Dneska jsem se cítila daleko lépe, i když to bylo trochu těžší. Ale měla jsem víc než den na regeneraci, což je dobré. Měli jsme dobrou večeři, udělala jsem všechno možné, doktoři i všichni ostatní se starali, abych byla „ready“ na dnešek.
Co pomáhalo k tomu, abyste udržela nervy proti Niculescuové?
Plíšková: Moc jsem je nedržela, jak bylo vidět po druhém setu (praštila s raketou o zem), už to ve mně trochu bouchlo. Je potřeba proti ní hrát pečlivě, obzvlášť na takovém povrchu to nejde ustřílet hned prvním míčem. Je potřeba si to pečlivě připravit. Ona nakonec pár chyb taky dá. V koncovce druhého setu moc chyb nedala, ve třetím jich zase pár udělala. Není to stroj, který nezkazí. Je třeba počkat na pravou chvíli. Mým cílem samozřejmě bylo držet si servis. Pak jsem doufala, že jeden brejk přijde.
Přiznáváte, že sama nerada chodíte do kolen, k čemuž vás čopy Niculescuové obzvlášť nutí. Je to neoblíbená soupeřka?
Plíšková: Samozřejmě, pro mě jsou kolena vždycky problém. Ale ani jsem se tam dneska tolikrát nedostala, bylo tam dost chyb z čopů. Je jediná, která takhle hraje, je nepříjemná pro nás pro všechny. Každý si s tím poradí jinak. Zápas byl těžký, spíš to bylo o nervech.
Loni jste si odbyla premiéru při nervózním prvním kole s Kanadou. Cítíte, jaký krok jste od té doby udělala?
Plíšková: Jo, určitě jsem se od té doby posunula. Kanada byla hodně nervózní, bylo to poprvé, přece jen je to něco jiného než normální turnaje. Je potřeba pár dnů, týdnů s týmem strávit. Teď už jsem se i těšila, taky Praha mi hodně pomohla, co se psychiky týče, když jsem to zvládla tam před tolika lidmi. Tady už jsem se toho tolik nebála. Už jsem zvyklá hrát normální tenis, který hraju i na turnajích.
Vnímáte, že vás teď národ vnímá jako hrdinku?
Plíšková: Nechci být braná jako nějaká hrdinka, za týmem stojí tolik lidí... Není to jen moje práce. I Petra, která prohrála, se snažila udělat body. Stane se, že to nevyjde. Teď jsme vyhrály s Barčou debla. Někdy to vyjde takhle, příště můžu prohrát oba singly já. Takhle mě určitě nenazývejte.
