Začala jsme na ni hrát trochu jinak. Byla jsem agresivnější. Chodila jsem do toho. Je to prostě na jednu, dvě rány. Někdy stačí jedna rána doprostřed a je po výměně. Abych se soupeřku snažila vyšachovat, pohrát si s tím, to na trávě nejde. Prostě to jen tak pálím. Jednu za druhou. A že vám to občas odskočí jinak, než čekáte? Nenechala jsem se tím vytočit.
Takže jste byla klidnější než obvykle?
Asi už ano. Musíte to brát, jak to je. Tady spousta věcí funguje jinak. I když víte, že soupeřce něco vadí, nebo že třeba hůř běhá, na trávě se výhoda ztrácí. Nemůžu si hru diktovat, zkoušet moc měnit rytmus. Jakmile to zkusíte, soupeřka vás hned žene. Takže jsem radši hrála jinak, jakoby tupě. A šlo to.
Nerozhodilo vás ani to, že vyhrála prvních sedm fiftýnů zápasu.
Pro ní je tráva nejlepší povrch, pro mě nejhorší. Takže i s takovými chvílemi jako že vyhraje pár fiftýnů za sebou se dalo počítat. Jen lituju toho, že jsem si nechala vzít druhý set. Prohrávala jsem v něm 0:4, vyrovnala na 4:4. Ale pak jsem si zase blbě ztratila servis. Škoda.
Teď vás čeká Jankovičová. Jak na ní?
Už jsem s ní hrála dvakrát, naše bilance je 1:1. Ale z těch zápasů toho tolik nevykoumám, ono je to tak dlouho, že už si to ani nepamatuju. Opravdu nevím, co od ní můžu na trávě čekat. Že by na ní nemusela být extra nebezepečná? No, snad ne. Ale upřímně - to já taky ne (úsměv).