Městečkem mínila půlmilionovou slovenskou metropoli. „Praha je kouzelná, ale vylepšili i Bratislavu,“ dodala Martina Navrátilová. Naposledy byla na Slovensku před deseti lety.
V pátek, tři čtvrtě hodiny před půlnocí, zahájila v galerii Danubiana svoji výstavu Výtvarný grandslam. V sobotu se sem vrátila na autogramiádu. Ale nepraly se o ni stovky fanoušků. Snad proto, že Danubiana je až v Čunovu, na periferii hlavního města, a umění nebylo v slunném dni hitem číslo jedna.
„Malovat obrazy bych nemohla. Dokážu odhadnout, na co mám a na co ne,“ přiznala se Navrátilová a hned líčila, co je vlastně v galerii k vidění: „Byl to zajímavý experiment, jen strašně dlouho trval. Raketou sem dělala věci jako nikdy předtím. Namáčela jsem míčky do barvy, hrála s nimi proti plátnu. Bylo to něco nového, ale já mám ráda nové zážitky.“
O výstavu se už zajímají v New Yorku, chystá se do Prahy. Ona sama se nemůže dočkat, až bude opět tlouct do míčů ve Wimbledonu. Zálusk na 59. grandslamový titul si však nedělá: „Opravdu, o ten pocit mi vůbec nejde. Za rekordy se nehoním. Jestli mám 30 nebo 60 titulů, v tom nevidím rozdíl.“
Ruce měla sevřené, jako by v nich neustále držela raketu. Občas pohlédla na svého věrného společníka, čivavu Cloe. Nejmenšího z 15 psů, o které Navrátilová pečuje ve svém floridském sídle. „Cloe se bez problémů vejde do cestovního kufříku. Brázdí se mnou celou Evropu,“ vyprávěla.
Se psy putuje už 20 let, vždy má u sebe aspoň jednoho. Vzorně je vychovala, poslouchají na slovo. Až na dva. „Jsou to takoví čínští buldočkové z filmu Muži v černém. Chovají se jako kočky, dělají si, co chtějí. Když na ně zavolám, jen se na mě podívají a hned odběhnou pryč.“
Až přestane hrát tenis, chce se psům věnovat ještě intenzivněji. „Mám doma takovou Animal Planet, ani se nemusím dívat na televizi,“ připomněla přírodopisný kanál.
Na Floridu se předloni stěhovala z horského Aspenu, ale trička a šortky by už ráda zase vyměnila za zimní svetry. „Moc mi chybí sníh. Dva roky jsem nebyla na lyžích. Ráda hraju také hokej. I teď mám půl hodiny od domu kluziště, ale uznejte: hokej na Floridě, to není ono.“
Hrát tenis ve Wimbledonu je pro Navrátilovou slast. „Je to můj tenisový domov,“ prohlásila. Dopustit nedá ani na londýnské počasí. „Že tam často prší? No tak zůstaneme vevnitř. Zato pokud svítí sluníčko, je tráva úplně nejlepším povrchem, na kterém se dá hrát. Ale beton, to snad ani není přirozený povrch pro lidské nohy.“
Bratislavská epizoda Navrátilové trvala 15 hodin. Opustila svého výtvarného partnera Juraje Králika a už pospíchala vstříc tomu tenisovému - Indovi Leanderu Paesovi.
