V květnu mu bylo už pětačtyřicet, kariéru vinou zranění ukončil před devatenácti lety. Do Prahy na exhibici legend světového tenisu byl pozván jako poslední, zastoupil zraněného Borise Beckera.
A nevedl si špatně. Přestože soutěžní zápas nehrál už hodně dlouho, na kurtu se s Jiřím Novákem proti Edbergovi s Wilanderem skvěle doplňovali.
Ze setkání se svými bývalými protihráči měl upřímnou radost. „Jsem rád, že jsem se s nimi setkal po tak dlouhé době. Už na plese byla dobrá atmosféra,“ řekl olympijský vítěz ze Soulu a současný nehrající kapitán slovenského daviscupového týmu, který exhibiční čtyřhru odehrál dřevěnou raketou. „Mám lepší pocit, když hraji starou raketu.“
V čem je ten pocit lepší?
Vyrůstal jsem s ní. Ale když jsem přecházel z dorostu do mužů, tak se ty dřevěné přestaly vyrábět. Vyzkoušel jsem tedy jiné, ale po třech týdnech jsem se k dřevu zase vrátil. A už mi to zůstalo.
Dřevěné rakety se už asi nedají příliš sehnat. Kolik vám jich ještě zbylo?
Tím, že jsem kariéru ukončil nepředvídaně po operaci, tak mi pár nových ještě zůstalo. Navíc jsem je nikdy nelámal, takže s těmi použitými ještě hraji. Několik jich skončilo v muzeích, na dražbách a tak dál. Snažím se si je udržet. Grafitové rakety se sehnat dají, ale ty dřevěné nikdo už nechce dělat.
Máte doma nějakou na památku?
Když ony vypadaly všechny stejně (smích). Ani nevím, která je která.
Tu olympijskou poznáte?
Kdo ví, která to je. Myslím, že všechny jsou teď olympijské :)
Co říká dnešní mladá generace na tyhle vaše rakety?
Je to pro ně taková kuriozita. Myslím, že většina z mé generace v mládí hrála s dřevěnými, ale v juniorské éře to změnili.
miloslav mečířNarozen: 19.5.1964 Turnajové tituly: 11 dvouhra, 9 čtyřhra Grandslamy: finále US Open (1986) a Australian Open (1989), pokaždé prohrál s Lendlem, semifinále Roland Garros 1987 a Wimbledonu 1988 (ve čtvrtfinále porazil Wilandera - byla to jediná Švédova prohra na grandslamech v roce 1988) Vítěz: Turnaje mistrů ve čtyřhře (1987 se Šmídem) Olympijský vítěz: 1988 Soul, na týchž OH bronz ze čtyřhry (se Šrejberem) Bilance: s Edbergem 5-10, s Wilanderem 7-4 Prize money: 2,6 mil. USD Davis Cup: 1983 - 1990 (1985 a 86 semifinále) |
Říkal jste, že nevíte, která je olympijská raketa. Víte aspoň, kde zlatá olympijská medaile?
To vím, tu mám doma schovanou. Občas putuje na besedy, donesu ji někam ukázat. Nedávno ji na olympijském výboru kopírovali pro nějakou výstavu.
Jak často si chodíváte zahrát?
Je to nepravidelné. Spíš podle nutnosti. Třeba v Davis Cupu dělám chlapcům sparingpartnera. Víceméně hraji z místa, žádné velké pohyby. Člověk už není tak pružný a flexibilní, jak býval. Občas se proběhnu, ale dva sety za sebou jsem nehrál hodně dlouho.
Stefan Edberg říkal, že když je na kurtu pět dní po sobě, že už ho to trošku nudí. Jste na tom podobně?
Já jsem dlouho jsem nehrál, takže pět dní po sobě si nedovedu představit. Když hraji trochu intenzivněji, tak se dostaví zdravotní problémy. Ne hned, ale druhý den, takže se snažím šetřit. Dva tři dny v kuse hrát můžu, ale musím mezitím cvičit, abych se udržel v pohodě a nemusel na infuze (úsměv).
Co dnes děláte?
Mám plno dobrovolných funkcí. Dělám předsedu tenisového klubu na Slovanu, sedím v několika nadacích. Občas trénuji děti. Jinak v podstatně nic.
Trénujete i svého syna (jednadvacetiletý Miloslav Mečíř junior je momentálně 470. tenistou žebříčku)?
Snažil jsem se, ale zdálo se mi, že ho spíš znervózňuji. Ale občas přijdu a něco mu ukážu.
Jak byste ho tenisově charakterizoval?
Je mi dost podobný. Možná je o trošku měkčí, než jsem býval já. Možná tím, že má lepší zázemí, že o něj nemusí tolik bojovat. Těžko se mi to hodnotí. Úderově je na tom celkem dobře, i když bych byl radši, kdyby měl větší jistotu a suverénnost a také sebevědomí.
Byl jste nazýván zabijákem Švédů. Proč si myslíte, že jste byl pro ně tak nepříjemný?
Nevím. Mně byli sympatičtí, nic mi na nich nevadilo, nikdy jsem se na ně nedokázal naštvat, dobře se mi proti nim hrálo. Jejich styl hry mi nevadil, byl jsem poměrně trpělivý. Jen Stefan Edberg měl potom trošku jinou hru než ti ostatní. Začalo se to tradovat po turnaji v Hamburku, kde jsem vyřadil tři Švédy za sebou ve čtvrtfinále, semifinále a finále (1985 - Nyströmovi povolil 4 gamy, Wilanderovi 3 gamy, Sundströmovi 9 gamů ale ve třech setech). Někdy s tím nic neuděláte. Dají vám přezdívku a nese se to s vámi celý život (smích).
Edberg připomínal dva zápasy, kdy jste nad ním dvakrát vedl - v roce 1988 ve čtvrtfinále Davis Cupu a v semifinále Wimbledonu a on to otočil. Vy už jste tyhle vzpomínky vytěsnil?
Pořád mi to někdo připomíná (smích). Je to strašné. Ale on určitě nezmínil tu olympiádu, když vedl dva jedna na sety. Je to sport. Člověka vždy mrzí, když prohraje zápas, v němž vede, ale na druhou stranu potěší, když ho otočí. To jsou takové věci, které se vryjí do paměti. To jsou asi nejkrásnější chvíle kariéry.
Vy rovněž působíte jako kapitán slovenského daviscupového týmu, který jste v roce 2005 dovedl až do finále proti Chorvatsku. Češi v něm jsou letos. S čím by měli do Barcelony jet, jak odhadujete jejich šance?
Já jsem byl vždycky bojovník. Myslím, že před zápasem jsou šance vyrovnané. I když Španělé mohli zvolit povrch a hrají doma. Ale Češi sehráli letos výborné zápasy a ukázali že mají srdce a dokázali těžké zápasy vyhrát. Duch týmu je velmi důležitý a může velmi pomoci. Budu vám držet palce a přát si, abyste vyhráli.
Jak jste prožíval ono finále?
Tam bylo nepříjemné, že nemohl hrát Beck, to bychom asi měli větší šance. Ale hrálo se až do posledního zápasu, což bylo těžké rozhodnutí pro mě.
Protože Karol Kučera celý rok téměř nehrál, nebyl na tom moc dobře psychicky a v pohodě. A taky se netlačil do hry, jeho výkony nebyly moc dobré. Michal Mertiňák hrál vcelku dobře, ale nebyl také extra singlista. Dodnes nevím, zda to rozhodnutí bylo správné. Kdybych ho měl udělat dnes, možná bych zkusil jinou variantu. Ale dopadlo by to možná stejně.
Ale postup do finále byl krásný a finále bylo napínavé. Samozřejmě je smutnější, když se prohraje. Ale i teď na to rádi vzpomínáme. Myslím, že je to velmi výjimečné a že se to neopakuje tak často. Teď je vidět, jak se obměňuje generace a my máme starosti udržet se ve druhé divizi.
Je něco co byste poradil českému kapitánovi Navrátilovi?
Tam není mnoho co radit. Čeští hráči jsou v Davis Cupu v dobré pohodě i formě. Dokáží zahrát a jsou světoví hráči. Španělé jsou favorité tím, že jsou doma a s Nadalem jsou velmi silní. Určitě i publikum bude velmi aktivní a bude domácímu týmu pomáhat. Je třeba hrát se srdcem a hrát o každý míč.
