Za rozhodnutého stavu baráže s Kanadou společně s Barborou Krejčíkovou porazily pár Dabrowská, Fichmanová 7:6 a 7:5 a upravily skóre na konečných 4:0. Šafářová paradoxně uspěla ve fedcupové čtyřhře poprvé v kariéře, o to větší ovace si užívala. „Děkuji fanouškům, byly to úžasné roky, takovou podporu nemá žádný jiný tým,“ pravila po zápase na kurtu a zatímco příznivci skandovali její jméno, v očích se jí leskly slzy.
Hrdinka finále se Srbskem v Praze 2012, kde zařídila dva body, dala v Prostějově sbohem své vydařené kariéře v národních barvách.
Krejčíková o čtyřhře„Před zápasem jsme vzpomínaly, že jsme tady jednou před extraligou hrály exhibici, když mi bylo asi 16. Takže pro mě byla obrovská čest, že jsem si s Luckou zahrát, a že jsme vyhrály byl takový bonus.“ |
Co vše vám Fed Cup dal?
Jelikož jsem v týmu strávila spoustu let, dal mi opravdu hodně. Začala jsem v roce 2004 v Estonsku, to jsem se tak rozkoukávala, potom jsme bojovaly o postup do elitní skupiny, kolikrát jsme blbě prohrály a nedařilo se. Pak přišlo vítězné finále v Moskvě 2011, kde Péťa (Kvitová) hrála výborně, já naopak nepřinesla týmu ani jeden bod, takže jsem byla za sebe smutná, ale s týmem byla samozřejmě obrovská radost. Což je taky unikátní zkušenost. O rok později jsem v Praze získala rozhodující bod proti Srbsku, což bylo při té atmosféře v O2 areně neuvěřitelné. Myslím, že to můžu řadit ke svým nejkrásnějším tenisovým vzpomínkám vůbec.
A je něco, co vám vzal?
Myslím, že nic. Vždy jsem byla ráda součástí fedcupového týmu a byla to pro mě čest. Tým jsme měly vždy skvělý, těch pět titulů byla zásluha především dobré atmosféry uvnitř týmu, vzájemného porozumění a zázemí, které nám vytvářeli. Jsem šťastná, co všechno jsem prožila, a budu na to ráda vzpomínat.
Kdy vám tedy bylo v reprezentační kariéře nejhůře?
Asi v utkáních, ve kterých jsme se škrábaly nahoru a furt se nám to nedařilo. Nebo když jsme prohrály v Brně z mečbolu. Už jsme cítily, že budeme ve finále, ale nakonec jsme nebyly, tak to bylo takové smutné. Ale jinak si vybavuji hlavně hezké zážitky, ty špatné zapomínám.
Zocelil vás Fed Cup i do individuální kariéry?
Rozhodně ano. Tenisové publikum na turnajích je pořád roztříštěné, ale ve Fed Cupu má člověk buď obrovskou zodpovědnost a cítí tlak, protože hraje doma a když bude hrát blbě, tak to bude hrůza, a při venkovních zápasech je zase celé publikum proti. Tohle je něco, co člověk mimo týmovou soutěž nezažije. Když jsem tenkrát psychicky zvládla tlak ve finále se Srbskem, tak už jsem nikdy neměla nic těžšího.
Co si z Fed Cupu budete nejvíce pamatovat?
Určitě třeba cestu do Říma, kam jsme kvůli výbuchu sopky musely jet autobusem, a po cestě jsme hrály slovní hry. To jsme se vrátily do juniorských let, kdy jsme objížděly turnaje ITF. Jinak jsou to takové drobnosti, co se během týdne vyskytnou, třeba máme vtipné fotky v šatně. To jsou naše specifika, která mi budou chybět.
Kdy vás poprvé napadlo, že Fed Cup za Česko vyhrajete?
Asi když jsme měly takový pohodový tým tvořený nejen skvělými hráčkami ve formě, ale také příjemnými povahami.
Česká rozlučkaDefinitivně se rozloučit s domácím publikem plánuje Šafářová v prvním květnovém týdnu na turnaji J&T Banka Prague Open, kde buse startovat ve dvouhře i ve čtyřhře. Předtím ještě odehraje čtyřhru ve Stuttgartu po boku Rusky Pavljučenkovové. |
Co říkáte na svůj dnešní výkon po sedmiměsíční pauze?
Myslím, že dobrý. Vždy to samozřejmě může být lepší, ale myslím, že jsme hrály hezkého debla. Ony jsou dobré soupeřky, obě deblistky, rozhodně jsme musely hrát dobře, abychom je porazily.
Kdy na vás nejvíce dolehla tíha rozlučky?
Nejdřív jsem byla nervózní před zápasem, přeci jenom když jde o poslední zápas, tak je to emotivní. Potom když mě představovali a říkali všechny úspěchy, tak už jsem měla slzy v očích. To jsem si řekla, ježišmarja, ještě jsem ani nezačala hrát a už brečím. Pak v zápase to bylo super, s Bárou (Krejčíkovou) jsme podle mě hrály velmi dobře. A pak to samozřejmě bylo obrovsky emotivní na konci, to jsem slzy opět neudržela. Ale nebylo to tak špatné.
Poslední úder při mečbolu jste symbolicky zahrála právě vy.
Při poslední výměně mě napadlo, jestli budu mít i ten poslední balon, kterým bych zakončila. Nakonec to tedy vyšlo. Velmi si vážím toho, jakou rozlučku jsem tu mohla mít, že lidi zůstali a vytvořili tak krásné prostředí. Je obzvlášť krásné, že to bylo zrovna tady v Prostějově, kde jsem strávila dětství, odtrénovala nejvíc hodin.
Šafářová o Roland Garros„Žádám o divokou kartu do hlavní soutěže, ale myslím, že o tom budou rozhodovat až těsně před začátkem. S Bethanie (Mattekovou-Sandsovou) tam chceme hrát čtyřhru. Doufám, že už bude zdravá, už začala hrát a trénovat, tak snad se jí nic nestane.“ |
Ve Fed Cupu jste čtyřhru čtyřikrát prohrála, až dnes jste poprvé uspěla.
Byla jsem ráda, říkala jsem si, že si dám klidného debla za rozhodnutého stavu. Ty čtyři prohrané předtím sice taky byly za rozhodnutého stavu, ale teď jsem fakt chtěla vyhrát. Tenkrát to bylo vždycky po oslavě, člověk si dá nějaké šampaňské v šatně, a ne že by to nebral vážně, ale je tam tolik emocí z oslav, že je hrozně těžký přijít na kurt a zkoncentrovat. Ale dneska jsem přišla na kurt a opravdu jsem chtěla vyhrát.
Máte za sebou rozlučku s reprezentací, jaké budou ty další?
Loučit se s lidmi, se kterými mám tolik vzpomínek, je velmi emotivní a nedokážu teď říct, jaké budou ty další rozlučky. Myslím, že každá bude trochu jiná, specifická, ale beru to tak, že to nekončí, že stejně budu tým sledovat, stejně s lidmi budu v kontaktu, budu nějakým způsobem součástí tenisu. Třeba se přijdu podívat na domácí zápasy. Já končím, ale tým a vše okolo jde dál. A už je čas to předat.
Jste ráda, že se vám podařilo rozloučit se přímo na kurtu?
To jsem právě chtěla, proto jsem začala znovu trénovat. Přemýšlela jsem, jestli mám udělat rozlučku jen tak a skončit, nebo si ještě zahrát. A tím, že jsem byla zdravotně v pořádku, tak jsem si říkala, že by bylo hezčí, kdybych si to odehrála, a ještě naposledy užila na kurtu. Takže první rozlučka se povedla krásně, tak uvidíme, jaká bude ta česká singlová a zahraniční.
