"A dobrou šanci má i proti Světlaně," věští Steckley před pondělním zápasem s Kuzněcovovou.
Co bude klíčem k úspěchu?
Trpělivost, nepřehánět to s agresivitou. Protože Světlana chce přinutit soupeřky, aby kazily. Ale forhend Lucie je skvělá zbraň, může s ním Světlanu rozběhat a otevřít si kurt.
Bylo těžké učit Lucii trpělivosti?
Ano! Stále na tom pracujeme. Dával jsem jí příklady na nejlepších hráčkách, ukazoval jí video i věci v tréninku. Bylo potřeba trpělivosti na obou stranách.
Jakou další věc kromě trpělivosti jste chtěl, aby zlepšila?
Práci nohou. Aby věděla, jak se správně pohybovat, dostávala se do lepších pozic. To jí pomůže hrát agresivně a zároveň trpělivě. Když dáte dohromady trpělivost, její skvělou obranu a výbušnost, katapultuje ji to na novou úroveň.
Lucie říká, že umíte být přísný. Donutit ji dřít, i když je unavená.
Jo, k tomu mám sklony.
Křičíte na ni?
Ne. (Ptá se Šafářové: "Křičel jsem na tebe někdy?" "Zrovna včera!" uslyší.) Občas zvednu hlas, ale moc nemusím. Je to milá holka, cítil bych se hrozně, kdybych na ni křičel.
Jste mladý kouč. Co vás přimělo ukončit kariéru a jít trénovat?
Bylo to v sedmadvaceti letech, utrhl jsem si rameno. Cítil jsem ale už pár let, že jsem chtěl spíš pomáhat jiným hráčům. Užíval jsem si to víc než vlastní trénování. Přišlo to přirozeně.
Váhal jste vůbec, když vás Lucie loni oslovila, abyste jí pomáhal?
Ani vteřinu. Znám Lucku asi pět let. Sledoval jsem její vývoj, stali se z nás přátelé. Říkal jsem si už tehdy, že by bylo krásné ji jednou trénovat. Měla tak nerozvinutou hru, se kterou by se dalo nádherně pracovat a dostat ji na vršek žebříčku, kam patří.
Může se dostat do elitní desítky?
Ano. S tenisem, který letos hraje, tam už mohla být. Už měla mečboly proti hráčkám jako Li Na, Halepová nebo Šarapovová. Teď musí takové zápasy dotahovat k výhře. Je to blízko.
