„Bude to neskutečně těžký zápas,“ uvědomuje si 51. hráčka žebříčku. „Barbora v poslední době našla svůj rytmus i ve dvouhře, tenis v jejím podání vypadá snadně. Připadá vám, že nehledě na to, co lidi dělají, ona na to rychle přijde a najde jiný herní plán.“
Na českou protivnici se 26letá Američanka naladila jasnou osmifinálovou výhrou 6:3 a 6:1 nad Španělkou Badosaovou.
Krejčíková vs. KeysováOnline reportáž zhruba od úterních 2:30 českého času |
Krejčíková tento duel sledovala, načež o výkonu Američanky uznale vyprávěla: „Byla bezchybná, hrála opravdu dobře. Vím, že je ráda agresivní, dobře podává a trefuje forhend. Musíme najít způsob, jak to eliminovat a jak jí vnutit mou hru.“
Česká šikovnost tedy bude chtít vyzrát na americkou sílu. Nutno dodat, že pořádně rozjetou.
Keysová totiž před grandslamem ovládla podnik v Adelaide, kde porazila třeba Svitolinovou či Gauffovou. V Melbourne pak vyřadila krajanku Keninovou i zmíněnou Badosaovou, světovou šestku.
Američanka zkrátka do nové sezony vlétla stejně prudce jako její údery. Což je o to obdivuhodnější vzhledem k tomu, že loni se ukrutně trápila.
Hluboká a temná jáma plná zoufalství
Rok 2021 zakončila s bilancí 11:15, od Wimbledonu zapsala zápasové skóre 1:6 a v žebříčku se zřítila z lednového 16. místa na prosincové 56.
„Pořád jsem cítila velkou úzkost. Nespala jsem. Doslova jsem se cítila, jako bych byla v temné a hluboké jámě plné zoufalství a měla na hrudi nějaké závaží, protože jsem pořád myslela na to, že si nic nedokážu užívat,“ ohlíží se nyní v Melbourne za peklem, jímž prošla.
Až do loňska přitom měla kariéru rozjetou výtečně. Hrála semifinále Australian Open 2015, tehdy jí bylo teprve 19. O rok později byla světovou sedmičkou, v další sezoně dokráčela do finále US Open.
Jenže náhle přišly trable. Začaly před rokem právě u protinožců, kam Keysová kvůli nákaze koronavirem nemohla odcestovat.
Australian Openpříloha iDNES.cz |
„A od té doby mi přišlo, že zaostávám, protože všichni si vedli dobře. Začala jsem se s ostatními porovnávat a cítila jsem paniku, že se jim musím vyrovnat.“
Nepohodu v Američance ještě umocňovaly striktní bubliny, v nichž se loňské akce konaly.
„Nemám zrovna ráda, když se celý můj život točí jen kolem tenisu. Začínám pak o něm moc přemýšlet. A když jsem nemohla jít ven na procházku a od turnaje si odpočinout, tak to bylo opravdu těžké. Stala se z toho taková spirála,“ vypráví.
Zhluboka si proto oddechla, když se tímto hrůzostrašným tobogánem protrápila až k poslednímu zápasu loňské sezony.
Poté vyrazila prozkoumávat přírodní krásy americké Montany. Odpočinula si. A pomocí svěžího větru, který v horách nabrala, konečně odfoukla onen pomyslný temný mrak nad sebou, ke kterému své trable přirovnávala.
„Když jsem byla znovu šťastná mimo kurt, začala jsem si znovu užívat i tenis. Musela jsem si připomenout, že to je sport, který mám odmala ráda.“
Pálí tenisové homeruny
A tak už zase trápí soupeřky svým dělovým forhendem a podáním. K neobyčejné razanci má vlohy odmala. Proto prudkost vnímá jako normální.
„Když jsem vyrůstala, nerozuměla jsem konceptu tenisu, ale můj děda byl velký baseballový fanoušek, takže jsem zkoušela trefovat homeruny. A pak už moje hra dává o hodně větší smysl,“ vykládá s úsměvem.
Proč tedy propadla tenisu, když její dědeček měl vazbu na baseball a otec pracoval jako advokát a hrál univerzitní basketbal?
Na to odpovídá úsměvná příhoda. Když čtyřletá Madison viděla v televizi hrát slavnou krajanku Venus Williamsovou, zamilovala si její sportovní úbor. A sama chtěla úplně stejné šaty. „Ale rodiče mi je dovolili, jen když budu tenis hrát taky,“ prozradila.
Práskání do míčů natolik propadla, že si jej v deseti letech zvolila jako hlavní činnost na úkor tance. „Měla jsem ho ráda, ale tenis mi připadal přirozenější. Každopádně tanec mi pomohl s rytmem a rovnováhou.“
Možná i díky tomu dokázala vybalancovat turbulentní loňský rok. Proti Krejčíkové bude chtít vzpomínky na něj zakopat do stejně hluboké propasti, v jaké se sama nacházela.
