Teď je nejlepší česká tenistka v blízkém Abú Zabí, kde startuje sezona WTA: „A co jsme se doslechli, je město úplně zavřené pro veřejnost, turnaj udělali nějakým zázrakem.“
Nestane-li se ještě mnoho jiných zázračných událostí, bude rok 2021 zase divný. I ve sportu i v tenisu. Plíšková ale věří, že přinese také radost - už proto, že ji nově vede kouč-šampion Sascha Bajin. A ona si ho nemůže vynachválit.
Jaký je muž, co dovedl Naomi Ósakaovou ke dvěma grandslamům? Tak živelný, jak se říká?
Myslela jsem, že to bude trošku šílenější. Dělá vše pro mě, pro tým a pro úspěch, nemůžu říct zatím jediné špatné slovo. Nechci ho vynášet do nebes, jsme spolu chvíli. Ale dává do toho hodně. Asi nejvíc, co kdy dával kdokoli z lidí, jež platím.
Jak se to projevuje?
Je možné, že se mu spousta lidí posmívá a má ho za blázna. Ale asi jsem nepotkala člověka, a že jsem pár trenérů vyzkoušela, co by pro to dělal tolik, aniž by z řady věcí cokoli měl. Vždycky srovnávám s posledním trenérem a jsem fakt překvapená. Každý trénink se mnou odmakal, což dřív žádný trenér neudělal a ani by je to nenapadlo. Pomáhá všem. A zlepšujeme se.
Byla jeho úspěšná minulost hlavní důvod, proč jste se dohodli?
To je jedna věc. Ví toho hodně: jaké to je pracovat vedle velkých hráček a ve velkých týmech. Ať už jako hitting partner, nebo kouč - prostě byl u toho. To je hodně pozitivní. Ale pro mě je hlavní ještě něco. Snažím se hledat lidi, co jsou „all in“ a dávají do toho srdce. U Saschy ten pocit rozhodně mám.
Německý tenisový trenér Sascha Bajin
Málokterý sportovec si řídí svůj tým tak jako tenisti. Jste ráda, že máte tuto sílu - i zodpovědnost?
Jsem. Nemám strach věci měnit. Není to vždy jednoduché, někdy máte pochyby, ale dám hodně na svůj pocit. Pokud to není stoprocentní, řeknu si: Něco je špatně. Navíc věřím, že největší procento úspěchu je ve mně. Trenér by mi měl pomoci cítit se dobře, dodat mi sebevědomí, zlepšit pár věcí, detailů. Ale nebudu najednou přece mít nějaké údery o tolik lepší.
Na co tedy s Bajinem cílíte? Spíš na zlepšení silných stránek, či umenšení slabin?
Na oboje. Nemůžete se vzdát toho, co vám funguje, je důležité pilovat největší zbraně, které mi vyhrávají zápasy. Ale taky se ujistit, že slabší stránky jdou nahoru. Pořád je tu hodně prostoru na zlepšení.
Chceme grandslam. A ne jeden, několik. O nemalých cílech nového kouče Plíškové |
Jaké jsou podmínky v Abú Zabí? Podobné, jaké panovaly loni?
Zatím docela přísné. Kontroly jsou v podstatě stejné, jen se v místním klubu hraje poprvé a je tu míň kurtů, takže nemají úplně kapacitu dostat všechny hráčky na trénink. My jsme to chtěli pojmout trochu jako přípravný turnaj a trénovat víc než normálně, proto jsem byla hrát třeba už od osmi ráno - já miluju spánek, takže docela kruté!
Co znamená přípravný turnaj?
Můžu odehrát jeden zápas, nebo pět: čím víc, tím líp a nechci říkat, že neútočím na titul, ráda bych tu vyhrála. Ale není to úplná priorita. Budu mít delší rozehrávky než půl hodiny, můžu odehrát zápas a pak jít ještě trénovat. Pokud vypadnu brzo, asi bychom zmizeli z bubliny zpátky do Dubaje.
Jaký je vlastně návrat do kolotoče bublin, testů, opatření?
Jsme rády, že jsme tady. Dřív jsme jezdily z turnaje na turnaj a občas jsem si stěžovala, že chci domů, až loni jsme postupně oceňovaly, že i když to není v bublině lehké, aspoň můžeme hrát. Nechci si stěžovat na nic: na pravidla, na turnaje, na podmínky... Možná nejsou ideální, ale pro mě je to pořád lepší než být doma. Rodina je zdravá, všechno je docela O. K., můžu cestovat a dělat to, co chci a co miluju. Letos není na stížnosti čas. A nebudu si stěžovat. Bez ohledu na výsledky.
Karolína Plíšková během 2. kola Roland Garros.
Na něco by se postěžovat jistě dalo. Třeba na to, že vás v Austrálii čeká zvláštní mix karantény a přípravy.
Snad budeme moci opustit hotel na pět hodin a já plánuju všechny využít na trénink. V přípravě jsme udělali fakt dobrou práci a nechci to jen udržovat, chci se každý týden zlepšovat. Ideální to není, zároveň je zbytečné se tím zabývat víc, než by bylo nutné. Tohle všechno už trvá docela dlouho, je to trochu frustrující a únavné - ale zase nic, co by se nedalo zvládnout. Proto se těším i do Austrálie, i když tam nebudeme tak volní, jak jsme zvyklí.
Další významná komplikace: pořád neznáte přesný jízdní řád sezony. Co olympiáda? Poletíte?
Záleží na tom, jaké budou plány, už teď máme se sezonou asi měsíc a půl zpoždění. Prostě se podívám na rozpis a promluvíme si s týmem. Loni jsem měla v plánu v Tokiu hrát, ale věci se teď mění každým dnem, stokrát. Proto to zatím nechávám volné. Pokud to půjde, ráda bych olympiádu odehrála. Pokud budou nějaké šílené karantény a měla bych kvůli tomu zmeškat jiné turnaje, budu to zvažovat.
