„Ukázal jsem, že můžu hrát velký tenis,“ řekl poté, co dvěma body protlačil Česko skrz federální derby na listopadový finálový turnaj Davis Cupu: „Do Wimbledonu nemám nic moc na obhajování. Pokud mi vyjde antuková sezona, myslím, že by se mi mohlo podařit být zase na pozicích, na nichž jsem byl dřív.“
Tenisový hrdina Veselý: Chtěl jsem v Davis Cupu končit, tohle je odměna |
Vzpomínáte ještě? V roce 2015 se zdálo, že český tenis našel svého muže budoucnosti. Dvoumetrový levák Veselý vystoupal na 35. místo žebříčku ATP, ověnčen předchozím juniorským titulem z Australian Open. Věřil si a okolí věřilo jemu.
Od té doby padal. Někdy méně, jindy více. Křehká psychika se promítala i do stavu jeho těla. V Davis Cupu často působil vyloženě nešťastně. Loni vypadl ze stovky - a to už bylo vážně zle.
Ostrý střih: Veselý v Bratislavě proti slovenské jedničce Andreji Martinovi vypadal jako jiný člověk. Famózní servis. Zlepšený pohyb. „A forhend, jaký jsem od něj posledního půl roku neviděl,“ žasl český kapitán Jaroslav Navrátil, jenž Veselého vede i jako kouč.
Spolu ostatně vymysleli, že zatímco si tenisová šlechta bude zkoušet plnit sny v Austrálii, Veselý zamíří na challengery do Bangkoku.
Pro body. A pro víru.
„Má za sebou odvrácené mečboly, vyhraný turnaj. Bylo vidět, jak si pořád strašně věřil, měl hlavu nahoře. To je rozdíl oproti minulosti,“ přibližuje Navrátil.
Veselého titul se zrodil v indickém Puné - na rovinu, na akci bez účasti světové elity. Co na tom, když za něj inkasoval 250 bodů; za grandslamové čtvrtfinále, do nějž nikdy v kariéře neprošel, se dává 360.
Jako kdyby potřeboval uvěřit, že při jeho výšce a servisu není správný přístup vyčkávání, nýbrž razance. „Když budu výměny diktovat já, jsem pro všechny soupeře strašně nebezpečný. Zvlášť s podáním, které teď mám,“ věří. „Podruhé v životě stoupám do špičky.“
V novém pořadí ATP patří Veselému 65. místo. Sen o srovnání, či dokonce zlepšení pět let starého maxima vypadá poměrně směle. Nejspíš jen těžko dožene svého letitého juniorského souputníka Dominica Thiema. Na druhou stranu - proč by nemohl být po boku tenistů jako Brit Evans (28.), Polák Hurkacz (29.) či Nor Ruud (36.).
„Těžko se srovnává,“ dumá Veselý nad svojí starou a novou tenisovou identitou. „Když jsem byl 35. na světě, neměl jsem sice takový servis, ale zase jiné přednosti. Soupeři mě tolik neznali. Možná jsem nedělal tolik chyb.“
Jenže k agresivnímu stylu prostě patří i pár míčků za lajnami. „Hrát dlouhé výměny s nejlepšími hráči, to je pro mě při mé výšce a dalších parametrech strašně obtížné,“ souhlasí Veselý. „Když budu vylepšovat herní styl, který prodávám teď, můžu dosáhnout dobrých výsledků. Obecně jsem na správné cestě, nerad bych zastavoval a jen skončil, tam, kde jsem teď. Chci situace využít a posouvat se výš.“
Jeho kariéra obsáhla spoustu protichůdných situací. Triumf nad Novakem Djokovičem v Monte Carlu, dvakrát osmifinále Wimbledonu. Také však zbytečně ztrácel duely, porážky mu naleptávaly mysl.
„Třeba po Davis Cupech jsem býval tak vyšťavený, že jsem si říkal, jestli mi to ještě stojí za to,“ vyprávěl v Bratislavě.
Vydržel, nejen s reprezentováním. A budoucnost zase vypadá dobře.
