Jejich spojení začalo vskutku prachbídně. Vaněk se loni stal trenérem Kvitové, jenže tu po únavové zlomenině především 20. prosince v jejím prostějovském bytě pořezal neznámý pachatel. Navíc na levé, tedy tenisově dominantní ruce.
Paniku a strach ale podle kouče vystřídalo odhodlání. A jeden pocit chyběl naprosto: rezignace.
„Na konec jsme vůbec nemysleli. Když se vše stalo, první myšlenkou bylo, aby dobře dopadla operace,“ líčí Vaněk. „Musíme zase poděkovat panu doktorovi a paní primářce, odvedli neskutečnou práci. Pak to bylo hodně na Petře.“
A dopadlo to tak, že Paříž vyhlíží jeden mimořádný tenisový comeback:
„Jdeme na zkoušku.“
Proč začínat zrovna na Roland Garros?
Tak říkali jsme si, kde se vrátit, aby to nebylo na nějakém malém turnaji... Ale ne, to si dělám srandu. Pokud bych to všechno směřoval k Wimbledonu, ten bude o měsíc později. Petra bude v úplně jiné kondici – a taky jsme si chtěli trochu odbýt tenhle stres okolo návratu. Myslím, že to tu má ráda, proto volba padla na Roland Garros.
Je samotná účast cílem?
Ne, ne, ne. Jdeme vyhrát první zápas. Uvidíme, jak to dopadne. Nebudeme mluvit o tom, že chceme vyhrát turnaj, ale chceme jít zápas od zápasu. Určitě na ni bude velký tlak, všichni se tu ptají. Hlavně aby to ustála psychicky.
Petra Kvitová na setkání s novináři po propuštění z nemocnice společně s kondičním trenérem Davidem Vydrou (vlevo) a trenérem Jiřím Vaňkem.
A jak je na tom tenisově?
Pro mě je těžké to říct. Začali jsme spolu a Petra byla hned zraněná (únavová zlomenina), takže nemůžu vyloženě porovnávat. V tréninku je usměvavá, směje se, těší se. Po zápase uvidíme.
Bude to její první duel pod vaším vedením. Nebyl to až moc dlouhý půlrok?
No, trošku jsem se toho bál, ale uteklo to za mě strašně rychle. Měli jsme pohodu, párkrát jsme zajeli na soustředění mimo Česko. I když jsme nehráli tenis, uteklo to strašně rychle; zdá se mi, jako by to bylo nedávno. Za mě výborné.
I proto panuje v týmu tak dobrá nálada?
Užíváme si to neskutečně, pro nás je to sen. Že je takhle brzo po operaci Petra schopná hrát... Musím zaklepat, že zatím nenastaly žádné komplikace. Jak se říká, když to člověk viděl – když nejde o život, jde o víte co... Petru to posílí do dalších bojů v tenise.
Limituje ji zranění?
Nějaký limit tam asi bude, uvidíme v zápasech. Zatím tréninky ruka vydržela, ale určitě tam bylo víc pauz než v zápasovém rytmu. Přesto za mě dobrý. Ani Petra necítí, že by se něčeho bála. Upravovali jsme jen dávky tréninků; doktor říkal, že jakmile začne ruka trošku bolet, chce to na den vysadit. Zatěžujeme víc a víc.
Kdy nastala chvíle, že jste si řekli: Jdeme do toho!
To spíš přišlo od Petry. WTA na turnaje přihlašuje sama a šest týdnů před Paříží jsme si říkali, že to je první z turnajů, o kterých by se dalo přemýšlet. Člověk vůbec nemohl říci, co bude za týden, ale nakonec jsme si deset dní před turnajem říkali: Ty brďo, zaplaťpánbůh, že jsme tu Paříž neodhlásili. Pojedeme a zkusíme to. Pro hlavu a psychiku je pro Petru nejlepší se co nejdřív vrátit. A i já jako trenér bych ji rád viděl hrát zápas. Ještě se mi to nepovedlo.
Cílíte k Wimbledonu?
Ani tam jsme se neodhlašovali a zatím nic jiného nemáme. Všechno budeme řešit až po prvním zápase, po prvním turnaji. Podle toho, jak se bude cítit.
Ale jako comeback ve formě by to byl skvělý příběh, že?
Pro Petru je dobré, že nastoupí tady a uvidíme, jak na tom jsme. Wimbledon je pro ni posvátný turnaj, tam chce být v co nejlepší formě. I proto jsme to zvolili takhle, aby už byla v zápasovým rytmu.
