Kdyby, kdyby, kdyby...
Jisté je, že Federer nakonec bude hrát o titul. Konečně chce Nadala na antuce porazit. A věří si. "Vím, že teď hraju celkem dobře. Musím proti němu hrát jako na turnaji v Římě: agresivně, trpělivě. To by na Nadala mohlo platit," řekl.
Jenže než včera mohl tato sebevědomá slova vyřknout, děly se v semifinále proti Nalbandianovi věci. Fanoušci, zabalení do argentinských vlajek, křičeli nadšeně "Olé, olé, David, David" nad nečekaně dobrým startem Federerova soupeře.
Švýcar odpaloval jeden míček za druhým do autu a Nalbandian získal první set 6:3. "Všechno se pro mě vyvíjelo skvěle," prohlásil Nalbandian.
Pro Federera mizerné chvilky. "Jaká ostuda! Říkal jsem si: už musím najít nějakou cestu, jak se dostat do rytmu. Nemohl jsem zaboha vrátit míček na kurt," řekl.
Druhý set vypadal dlouho podobně. Federer hrál bídně, ztrácel své první podání. Prohrával i 0:3. Jenže pak se něco stalo: doběhl těžký balon, byl zády k soupeři.
Předvedl těžko popsatelný úder. Famózní, překvapivý, přesný. Tohle nenadálé prohození nadlouho uhranulo stadion Philippa Chatriera. A samotného Švýcara nakoplo: set nakonec vyhrál 6:4.
"Byl to takový squashový úder. Vyplatilo se mi, že jsem squash hrával dřív s tátou," bavil se Federer.
Ve třetím setu už to byl zase starý známý Federer. Vedl 5:2, byl v obrovské pohodě, když se soupeř náhle vzdal. "Je mi to líto, ale dál to nešlo. Tuhle bolest jsem cítil už při zápase s Davyděnkem. Přešla, ale teď se zase vrátila," uvedl Nalbandian.
Na řadě je tedy finále. A Federer cítí, že ani Nadal nemusí být na antuce neporazitelný. "Je důležité, když má člověk v nohách tolik zápasů a cítí se přitom dobře. To je můj případ. Jedno je jisté – neprohraju proto, že bych byl unavený."
