Jak rychle umíte vyplést raketu?
Za deset minut. Ale aby to bylo pořádně, tak za osmnáct až dvacet.
Kolik jich tu pletete denně?
První dny i čtyřicet. Při US Open se spotřebuje nejvíc raket ze všech turnajů: hraje se o největší peníze a tenisté se nejvíc snaží. Navíc je tu teplo a vlhko, takže struny víc povolují. Na ostatních grandslamech se za dva týdny vyplete kolem 2800 raket, tady přes tři tisíce.
Ta práce vypadá jednoduše. Dáte raketu do stroje a protahujete struny.
Když vám tu raketu dám, vypletete ji taky. Za tři hodiny, ale zvládnete to. Problém je, že se všechno děje ve stresu. Kolikrát spíme dvě tři hodiny, prsty pálí, záda bolí. Tu bolest musíte překonat a vstát ve čtyři ráno, aby byly rakety připravené na první trénink. Pokud tenista hraje v noci, musíte tu být do konce zápasu, kdyby vám poslal raketu přímo z kurtu.
Komu tady pletete?
Heninové, Ivanovičové, Hingisové, Venus Williamsové, Štěpánkovi, Ferrerovi. Jak hráči přijíždějí, rozdělují se mezi jednotlivé vyplétače. Někteří si o vás přímo řeknou, jako o mě Heninová.
Jaká je světová jednička?
Na rozdíl od Kim Clijstersové, které jsem pletl taky, tichá. Ale ne namyšlená. Jen se nepotřebuje pořád usmívat a se všemi si povídat.
Při pletení rakety se udávají dvě čísla v kilech, co znamenají?
První je napětí delších strun, druhé kratších. Třeba Heninová plete 26 na 26. A neplatí, že tvrdší výplety mají muži. Třeba Volandri plete na 10 kilo, zatímco Jankovičová na 34. Na 40 kilo pletl Philippoussis a Selešová ještě na víc. Ta čísla se ale mění podle povrchu a počasí.
Jak?
Když je tepleji, struny povolují, takže se volí vyšší napětí. Naopak v zimě míč neletí a s kily se jde níž. Obecně si víc kilo dávají tenisté, kteří hrají přímé údery a neliftují.
Kolik raket si hráč bere na kurt?
Jak kdo. Heninové stačí dvě a od čtvrtfinále tři, protože se dá čekat, že zápasy budou delší. Muži jich nosí obvykle šest až osm. Většinou jsou všechny vypletené stejně.
Kdo nosí raket nejvíc?
Roddick devět, Federer deset, Haas dvanáct a Agassi si jich bral i patnáct. Výplet během zápasu povoluje a údery se tak hůř kontrolují. Proto je dobré vyměnit raketu, když se mění míče. Tedy po prvních sedmi a pak vždy po devíti gamech.
Ale nedělají to všichni.
Blake nebo Nalbandian si nosí jen dvě rakety. Hráči, o kterých jsme mluvili předtím, si na pletení raket vozí vlastní firmy.
Když hráči vypletete raketu o půl kila jinak, pozná to?
Určitě. A hned vám to dá najevo.
Jak?
Přijde si stěžovat. Jsou hráči, před nimiž se vyplétači radši schovávají.
Němec Haas, Korejec Lee, Dán Carlsen... S těmi to není jednoduché a někdy se i křičí.
Pletení raket má hráč zdarma?
Ne, platí 25 dolarů za kus. Do rakety se dává deset a půl metru výpletu – ten si nosí hráči svůj. Nechají rámy na recepci, řeknou, jaké chtějí napětí, my je vypleteme a dáme do plastového obalu. Aby kvůli prachu a vlhkosti výplet nepovolil.
Asi je rozdíl v tom, čím se vyplétá dnes a čím se pletlo dřív.
Určitě, umělé materiály nebyly. Přední hráči ale stále používají přírodní, dřív ovčí, dnes hovězí střeva. Častěji se musí měnit, ale zase vám ochrání loket i rameno. Míč z nich víc letí, ale ne všichni ho udrží v kurtu. Roddick s Federerem pletou třeba půl na půl, struny přírodní a umělé.
Proč se používají právě střeva?
Byl to první materiál, který se do tenisových raket dával. Už před 150 lety byl nejpružnější a používal se třeba i na hudební nástroje.
Je ale drahý, ne?
Je, patnáct set až dva tisíce do jedné rakety. Umělé struny stojí od padesáti korun do devíti set.
Je rozdíl v tom, jestli si koupím výplet za 50 korun, nebo za devět set?
Je zbytečné si kupovat drahý výplet a mít ho v raketě rok. Po třiceti hodinách už neplní funkci. Takže je lepší levnější a častěji ho měnit.
Jsme teď na US Open. Jak vypadá váš rok od ledna?
Australian Open, Miami, Roland Garros, Queens, Wimbledon, US Open, Linec, loni ještě Peking a Turnaj mistryň v Madridu. Rok předtím Turnaj mistrů v Šanghaji.
A jak se člověk stane vyplétačem raket?
Hrál jsem tenis a k tomu jsem byl kutil. Svůj první stroj jsem si postavil sám, a když jsem vypletl první raketu, měl jsem sen dostat se na velký turnaj. To se mi poprvé povedlo v roce 1998 a pletl jsem třeba Novotné nebo Pierceové. Dalším snem bylo být na všech grandslamech: to už se mi splnilo taky.
