Do Melbourne přiletěla s přesvědčivou letošní bilancí 5-2. Na prvních turnajích v Aucklandu a Sydney porazila například Šafářovou, Makarovovou, Wozniackou nebo Vinciovou. Báječný rozjezd by nasazená šestnáctka ráda potvrdila i na prvním grandslamu roku. Vykročila znamenitě.
Trefovala jste první podání (75 %), nasázela jste šest es, soupeřce jste povolila jen dva brejkboly. O servis jste se mohla opřít, že?
Ano. Jsem s ním celkem spokojená. Pomohl mi, když jsem potřebovala. Ty statistiky jsou na moje poměry dobré.
Hrála jste až večer po horkém dni. Jak se změnily podmínky?
Nebylo to jednoduché. Soupeřka je ranařka a kurty jsou hodně rychlé, takže jsem první čtyři gamy jenom tak vlála, než jsem si na všechno zvykla. Ale pak jsem se dostala do zápasu a už to bylo fajn.
Jak se v takovém utkání hodí vaše zkušenosti? Uklidnily vás?
Že bych si jako říkala: Všechno bude za chvíli v klidu? To ne. Spíš jsem se bála, že to bude velký průs... (smích) Ze začátku to byla fakt šílenost. Ale zkušenosti hrajou velkou roli. Ta holka má jenom jeden styl hry - v jakékoliv situaci bouchnout do balonu co nejvíc. Snažila jsem se toho co nejvíc vrátit, protože třetí její rána letěla ven z areálu nebo do sítě.
Co pro vás znamená, že jste zdolala sokyni, které je o deset let méně?
Napadá mě, že se takových holek objevuje čím dál víc. A že už stárnu. Bude mi jedenatřicet. Ale nezávidím jim, že mají před sebou celou kariéru. Spíš jim závidím, že je nic nebolí.
Po setu Kuličkovová odešla na toaletu a vy jste na dvorci zůstala sama. Na minutu jste zavřela oči. Nač jste myslela?
Zápas nebyl moc náročný na kondici. Ale chtěla jsem se co nejvíc soustředit. Uzavřela jsem se do sebe, abych byla připravená, až pak půjdu na servis. Hlava je v ženském tenise klíčová. My se občas samy dostaneme do průšvihu a nevíme, jak z něj ven. I proto se snažím na své palici co nejvíc pracovat.
