Arthur Ashe v dobách své největší slávy.

Arthur Ashe v dobách své největší slávy. | foto: Profimedia.cz

STALO SE 8. DUBNA: Hrozí to každému z nás. I já mám AIDS, šokoval Ashe

  • 1
S raketou v ruce ladně porážel soupeře i rasové předsudky. Po kariéře horoval za lidská práva, psal sloupky, zkompletoval knihu o dějinách černošského sportu. A pak – 8. dubna 1992 – najednou tenisový průkopník Arthur Ashe předstoupil před sál plný kamer: „Mám AIDS.“

Stalo se tak pouhého půlroku po podobném kroku Magica Johnsona. A bohužel necelý rok před Asheho smrtí.

I tehdy se svět zrovna děsil šířící se choroby, zároveň ale věřil, že virus HIV, který organismu následně způsobí selhání imunity, se týká jen okrajových částí společnosti. Homosexuálů, narkomanů. Nikoli „slušných lidí“.

Jenže co si myslet ve chvíli, kdy se v přecpané místnosti kousek od Times Square rozhovořil on, způsobný občan Arthur Ashe? Kéž by vše bylo tak jednoduché.

„Jsem si stoprocentně jistý, že jsem byl HIV infikován krevní transfuzí při jedné ze svých dvou operací srdce,“ líčil Ashe, jemuž tehdy bylo pouhých 48 let. „Buď v roce 1979, nebo v roce 1983. Na pětadevadesát procent se tak stalo při pozdějším zákroku.“

Amerika se ještě stále otřepávala ze šoku způsobeného basketbalovou ikonou Earvinem Johnsonem, známým pro své kouzelnické kousky pod přezdívkou Magic. Ten veřejně vystoupil 7. listopadu 1991, necelé tři týdny poté zemřel na AIDS zpěvák Freddie Mercury. Ne že by snad Johnson dosahoval bouřlivosti lídra kapely Queen, ale ani on nežil právě staromládenecky.

Asheho se nic z toho netýkalo.

„Magicova situace byla přece jen jiná než moje,“ vyprávěl vítěz Australian Open, Wimbledonu i US Open a nejlepší černošský tenista vůbec. „On tehdy musel rychle vysvětlit svůj náhlý konec v LA Lakers, pořád je aktivní sportovec. Já nikoli. Má můj nekonečný obdiv, jak tehdy tiskovku zvládl.“

Stalo se před lety

Historický seriál sportovní redakce iDNES.cz

Asheho dotlačily okolnosti. Konkrétně to, že list USA Today objevil jeho životní tajemství – a chystal se vše zveřejnit. Než aby si o tom lidé četli v novinách, raději vše Ashe oznámil sám: „Někdo mě napráskal. A připadám si jako oběť. Štve mě to.“

Výjimečný tenista a mimo jiné čtyřnásobný vítěz Davis Cupu musel v pouhých šestatřiceti letech na operaci srdce; rodinná anamnéza nabízela vysvětlení v podobě vrozené zátěže, vždyť jeho matka zemřela na kardiovaskulární chorobu jako sedmadvacetiletá; otec, který budoucího šampiona vychovával, zase dostal první infarkt v 55 letech.

Ashe kariéru oficiálně ukončil o rok později (1980). Tenis komentoval a stal se daviscupovým kapitánem. Angažoval se v lidskoprávních záležitostech. Napsal knihu o černošských sportovcích v historii USA nazvanou Těžká cesta ke slávě, o níž pro New York Times uvedl: „Navzdory všem překážkách v bádání jsem se tímto tématem stal posedlým.“

Žil zcela normálně – do chvíle, než přestal hýbat ramenem a při vyšetřeních mu v krvi objevili toxoplazmózu, často útočící právě na pacienty oslabené AIDS. Po dalších procedurách bylo jasno. Psal se rok 1988 a Ashe s manželkou se rozhodli, že vše utají pro klid jejich adoptované dcerky. Hodlali se vyhnout až devastujícímu stigmatu, které tehdy diagnózu HIV/AIDS provázelo.

Plán jim vydržel čtyři roky.

Arthur Ashe se stal idolem milionů Afroameričanů. Jako první černoch vyhrál...

„Četl jsem, že devadesát procent nemocných zemře do tří let,“ popisoval emotivně. „Ale já jsem živoucím důkazem toho, že se řadě věcí o AIDS pořád teprve učíme. Zažívám dobré i špatné dny, a to v poměru asi šest ku jedné. Ano, přicházejí i ty horší. Ale nebýt toho udání, vedl bych běžný život. Jenže spadám do oné sporné kategorie veřejně známá osoba.“

Zpětné soudy jsou vždy ty nejlehčí. Krutým paradoxem se ovšem zdá být to, že pokud by odhalení přišlo dříve, třeba by Asheho čekal delší život. Bez léčby – byť tou dobou stále omezené a leckdy experimentující – bylo ale jeho zdraví nevratně podlomeno.

Nadále burcoval svět, jak mu ostatně velela jeho nátura, teď bojoval za větší podporu výzkumu AIDS, za lepší sexuální osvětu. Jenže čas tikal čím dál hlasitěji; své memoáry Ashe dokončil týden před smrtí a 6. února 1993 podlehl zápalu plic, příliš těžkému pro jeho chorobou oslabenou imunitu.

„Militantní v přesvědčeních, jemný ve vystupování. Sečtělý sportovec, který vždy preferoval informace před emocemi. Oddaný pomoci druhým, snažící se bojovat proti chudobě, znevýhodnění, rasismu, stereotypům,“ stálo v nekrologu NY Times. „Na konci života ho jeho vlastní smrtelnost vrátila do titulků novin – a on své poslední dny zasvětil boji proti řádění AIDS.“

Mezi mnohými, kteří mu za to dodnes děkují, je i newyorský grandslam: na US Open se hraje na Stadionu Arthura Ashe, s kapacitou téměř 24 tisíc fanoušků největší tenisové aréně planety.


Tenis v roce 2024

15. - 28. 1. Australian Open, Melbourne
26. 5. - 8. 6. Roland Garros, Paříž
1. - 14. 7. Wimbledon
26. 8. - 8. 9. US Open, New York
12. - 17. 11. Finálový turnaj B. J. Cupu, Sevilla
19. - 24. Finálový turnaj Davisova poháru, Malaga