Ve Věčném městě se Murray činí, byť pouze na tréninkových dvorcích.
I to je pro něj posun. Zhuntované tělo mu stále nedovoluje plné zápasové vytížení, a tak 33letý Brit jako další mezistupeň k návratu podnikl výpravu za kolegy, které by jinak sledoval se svrběním ruky jen u televize.
Díky svému stále zvučnému jménu si v Římě domluvil výstavní parťáky: v neděli dopoledne si zapinkal s Diegem Schwartzmanem, turnajovou osmičkou, ještě ten samý den odpoledne prověřil světovou jedničku Novaka Djokoviče.
„Věřím, že mi to pomůže se rychleji zlepšit,“ přemítá Murray.
Great to see this man back around the #ATPTour
@andy_murray #IBI21 https://t.co/2M1uAsS8uw
Spěchat potřebuje, neboť má v úmyslu brzy vlétnout na okruh, tentokráte coby aktivní účastník.
Jako světový hráč číslo 123 musí spoléhat na divoké karty, doufá v pozvánku od organizátorů akcí ATP 250 v Ženevě či Lyonu, které začínají za týden.
A pak by rád startoval také na grandslamovém Roland Garros, kde zatím figuruje mezi přihlášenými do kvalifikace. Kdyby však ukázal, že je zdravotně i herně způsobilý, pařížští funkcionáři by jej vzhledem k minulým zásluhám možná poctili místem v hlavní soutěži.
Sir Andy už dumá nad sportovním důchodem. Golf? Fotbal? A co kolo? |
Nicméně sám tenisový rytíř Murray si uvědomuje, že najít dřívější slávu, v níž dobyl tři grandslamové tituly, bude nesmírně složité.
„Je pro mě těžké dívat se daleko do budoucnosti. Musím najít způsob, jak v zápase vydržet déle.“
Stačí se podívat na jeho letošní výsledky. Stihl jen tři turnaje: po prohře ve finále challengeru v Bielle odehrál dvě akce ATP s bilancí 1:2.
Místo zápasů, případně i vítězství, hovořil o vášni pro jiné sporty než tenis a o rodinném životě, do nějž mu v březnu přibylo čtvrté dítko.
Při profesním snažení se trápil, do své zdravotnické kartičky sbíral další a další nechtěné zápisy.
Z Australian Open jej vyřadila nákaza koronavirem, trápil se s bolestí třísel, nemluvě o dřívějších operacích kyčlí.
Jenže i přes veškeré patálie se Murray odmítá s kariérou rozloučit. Stále chce dokázat, že se dokáže vrátit do špičky. A věří, že na to má.
„Když jsem podstoupil operaci kyčle, věděl jsem, že to bude neuvěřitelná výzva,“ ohlíží se za rozhodnutím na začátku roku 2019, kdy přiznal, že jej bolest limituje i při každodenních činnostech. „Ale připadá mi, že se od té doby stalo několik nešťastných věcí, které bylo těžké přijmout.“
Aby je lépe vstřebal, vyrazil za dobře známým, leč v poslední době pro něj neokoukaným prostředím. Do Říma, za dávnými souputníky, které v největší formě porážel.
„Nečekal jsem, že to bude lehké. Snažím se udělat něco, co předtím ještě nikdo nedokázal,“ uvědomuje si.
A za tento přístup hodný šampiona zasluhuje obdiv.
