Jako by v létě 2016 našel cestu k dokonalosti. Andy Murray vyhrál Wimbledon a pak odstartovat šňůru, z níž se i zpětně tají dech. Olympiáda v Riu, turnaje v Pekingu, Šanghaji, Vídni, Paříži, setkání šampionů v Londýně - vše ovládl!
Jen US Open mu nevyšlo ideálně, skončil již ve čtvrtfinále. I tak ale v 29 letech drtil soupeře, sebral Novaku Djokovičovi roli nejlepšího tenisty planety a zdálo se, že nad tímto britským tenisovým impériem slunce nezapadá.
Jenže nyní je Andy Murray na mnohem spletitější křižovatce. V New Yorku oznámil, že letošní US Open vynechá, velmi pravděpodobně vypadá konec celého tenisového roku 2017. A do toho mu vážně hrozí operace.
Murray mluvil v emocích a bylo znát, jak jej nucená pauza tíží. Varianta odpočinku ovšem nepomáhá, vždyť Murray odpočíval v podstatě čtvrt roku. „Když jsem v Paříži po semifinále se Stanem Wawrinkou cítil bolest, přikládal jsem to náročnému programu, dlouhému a těžkému zápasu,“ řekl. „Ono se to ale později vůbec nelepšilo.“
Bolest byla taková, že zvládl už jen šest dalších duelů - na trávě vypadl v 1. kole turnaje Aegon Championships a ve svém milovaném Wimbledonu (ten snad ani vynechat nešlo) končil čtvrtfinále s Querreym v bolestech, bez pohybu.
Od té doby nic. Kariéra se zasekla a bolí to: Murray nepochybně věřil, že to nakonec ve Flushing Meadows zvládne, jinak by těžko letěl přes Atlantik. Finální rozhodnutí prý padlo 20 minut před jeho tiskovou konferencí.
Co tedy dělat? Po první operaci zad v roce 2013 se Murray vracel de facto rok. Skot je proslulý výjimečnou oddaností sportu a nemenší ochotou dřít, jenže i tohle se na jeho tělo podepsalo.
Ne že by v tom byl sám - po sezoně mají Djokovič, Wawrinka či Nišikori, Roger Federer podobně dlouho pauzíroval loni. Právě švýcarský fenomén se ale za každou cenu chtěl vyhnout operačnímu zákroku; byť je Murray o šest let mladší než on, každý zásah do organismu po třicítce je riskantní.
„Tohle může být největší zlom jeho kariéry,“ píše třeba list Guardian. „S manželkou čekají druhého potomka. I to by mohlo přispět k tomu, že by - byť neochotně - uzavřel kariéru dříve, než by sám očekával. Neměl by žádný problém s tím, aby své ohromné tenisové znalosti využil jinde.“
To zní možná až příliš pesimisticky, ale Murrayho každopádně nečekají lehké varianty. Zkoušet dál rehabilitovat - nejisté. Jít na operaci - rovněž. A i kdyby se jakákoli z obou cest povedla, čili by Murray mohl za pár měsíců zpátky na kurty, čeká ho hluboký žebříčkový pád, možná zmizí i z Top 20. Další otázkou je, zda (ne)bude chtít ve spolupráci pokračovat superkouč Ivan Lendl.
Federer se v podobné pozici vrátil bleskově, jenže Švýcar v 36 letech hraje snad nejlépe v kariéře; nikdy není psáno, že to stejně perfektně dokáže Murray (a Djokovič, který si také ordinuje dlouhou pauzu). Ne každý hned vyhraje grandslam jako Federer v Melbourne, což mu comeback ulehčilo.
Ať už jsou řešení jakkoli složitá, odkládat nelze nic; Murrayho jeho kyčle souží již od časů, kdy byl mladým dvacátníkem. Možná už nadešel čas pro nepříjemný, ale nutný pobyt na operačním sále. Možná by se tím jeho kariéra mohla výrazně prodloužit, ba dokonce vrátit k časům hojnosti.
Vyloučeny ovšem nejsou ani pochmurnější varianty. A rozhodnutí má padnout co nejdříve, neboť ve zběsilém tenisovém kolotoči není času nazbyt.
