"Ale stejně jsem se kvůli vítězství na olympiádě cítil pod větším tlakem. Nic než zlato se ode mě nečekalo," řekl Jagudin poté, co na led dopadaly květiny a plyšová zvířata od fanoušků. Tak se krasobruslařům děkuje za nádherná představení.
V pondělí bylo Jagudinovi teprve dvaadvacet, ale mistrem světa už je počtvrté. Kariéra je protkána úspěchy. Může za to dynamika, s níž se odráží ke skokům, i umění, se kterým na ledě vyjadřuje emoce. "Rusové vždycky byli baleťáci, v tom jsou nedostižní," říká trenér Ivan Rezek, pod kterým se připravuje sportovní dvojice Beránková - Dlabola.
Právě obě šestky ve volné jízdě dostal Jagudin za umělecký dojem. Jeho program na film Muž se železnou maskou se zapíše mezi nejúchvatnější krasobruslařské jízdy. Jagudin skáče, šermuje, ladným skluzem vyznává lásku. "Víc než rozhodčí pro mě znamenají diváci, i když ti o vítězství nerozhodují."
|
Osm měsíců dřeme, |
Když loni zkazil první část mistrovství světa ve Vancouveru, vzpomněl si na prarodiče, jak mu vyprávěli o hrůzách druhé světové války: "Říkali mi, jak Petrohrad obklíčili Němci a nikdo se nemohl dostat ven. Neměli co jíst a pít, nebyl oheň, prostě nic. Zůstali a bojovali až do konce. A vyhráli. Ani já to nevzdám."
Po devátém místě v kvalifikaci se vyškrábal ke stříbru, ačkoli mu od bolesti v noze pomáhaly jen utišující injekce.
Jen krajan Jevgenij Pljuščenko nebyl k překonání. Jejich souboje jsou vrcholem posledních let. "Kdyby jeden z nás nebyl, život bychom hned měli snesitelnější," pravil jednou Jagudin. Kvůli zranění Pljuščenko na mistrovství světa chyběl, na olympiádě skončil druhý.
Jagudin se narodil v tehdejším Leningradě, s matkou a babičkou bydlel v paneláku. Otec od rodiny utekl, když byly Jagudinovi čtyři roky. Jeho syn teď žije ve státě Connecticut na východním pobřeží USA, obdivuje tenistu Agassiho a bývalé krasobruslaře Browninga a Hamiltona. A myslí na profesionální kariéru.
