Mimoun mohl svého protivníka nenávidět.
"Ne!" vykřikl pěkně od plic. Nato se otočil, zvednul jednu nohu a najednou běžel na místě. "Když jsme běželi, bojovali jsme proti sobě," připustil u toho.
Pak se zastavil a pověsil se kolem krku svému francouzskému průvodci. "Když závod skončil, byli jsme nejlepší kamarádi! Zátopek byl pro mě svatý! Ale říkali o nás, že Emil je moucha a já pavouk." A aby to doložil, spojil palec s ukazováčkem v jedné ruce, držel tak imaginární mouchu. Druhou rukou po ní chňapnul.
Byli ze stejného zrna. Tvrdí a odolní k bolesti. Zátopek se proslavil svými těžkými tréninky. Mimoun si prožil skutečné utrpení. Za války byl v Itálii raněn a jenom díky rychlé operaci nepřišel o nohu.
Tyhle dva nic nemohlo rozdělit. Žádný závod, žádná hranice. Poznali se v roce 1946 v Alžíru. V konci čtyřicátých let přijel Mimoun na Zátopkovo pozvání do Prahy. "Emil mě hned chtěl oženit. Bohužel tehdy nešlo, aby se ta dívka přestěhovala do Francie." Na tu lásku se Mimoun dodnes pamatuje.
Jmenovala se Magda a v sedmdesátých letech ji viděl v Praze znovu.
Před patnácti lety přijel do Prahy v den, kdy slavil Zátopek spolu se svou manželkou Danou narozeniny. Oba se narodili ve stejný den. Jenže než se Mimoun na oslavu dostal, zabloudil.
Představte si Mimouna, jak na tuhle historku po letech vzpomíná. Skrčí se, takže je ještě menší než obvykle, hlavu si schová do dlaní a přes prsty se jakoby ustrašeně dívá vzhůru. A křičí s hraným zoufalstvím v hlase: "Mimoun! Mimoun ztracen!" Mimoun nakonec taky vyhrál olympiádu. V roce 1956 v Melbourne zvítězil v maratonu s takovým náskokem, že poslední kilometry dobíhal za doprovodu policistů na motocyklech. Porazil tehdy i Zátopka.
Loni se do města svého triumfu poprvé vrátil.
Zjistil, že mu tam postavili sochu. Hned jak se tehdy přihlásil do hotelu, všechny udivil. Šel si na hodinu zaběhat. Nic zvláštního. Tvrdí, že denně běhá 15 kilometrů. Za měsíc mu bude osmdesát, je ale svěží a plný síly. "Čekali, že přijede vetchý stařík, a já si navléknul olympijský dres a šel jsem běhat." Běhání mu zůstalo. Přišel o kamaráda a závodnického souputníka, s nímž se navzájem hnali dopředu.
"Kdyby jeden z nás chyběl, nefungovalo by to," tvrdí.
 Emil běhal takhle, vysvětloval Alain Mimoun, jeho velký kamarád i soupeř, který se s českým Olympionikem století včera rozloučil v Praze |
 Bývalý slavný atlet franocuzský Alain Mimoun gestikuluje po příletu na Zátopkův pohřeb |
