"Jasně, moderní pětiboj je malý sport, ale Valentu před olympiádou taky nikdo neznal. Podařit se nám něco podobného, přitáhneme sponzory, média, peníze, základna se rozšíří," vidí lepší budoucnost Sedlecký. Pak se usměje. "A kdybych to byl já, tak tím líp."
Třeba právě Aleš Valenta vytěžil žílu svého úspěchu dokonale a s chutí vklouzl do mediální bubliny, která ho vynesla nad hlavy normálních smrtelníků. Kdyby se s ním ale Michal Sedlecký potkal například při vyhlašování ankety o nejlepšího sportovce České republiky, pocitem méněcennosti by v žádném případě netrpěl. "Proč? V čem je nejlepší - v akrobatickém lyžování... Prostě bych si mezi těmi hvězdami připadal jenom jako někdo nový."
Jeho doména má trochu jinou tradici než akrobatické lyžování. V záplavě své moudrosti ji neopomněl zmínit ani Aristoteles. "Nejdokonalejšími sportovci mezi všemi jsou pětibojaři, protože v jejich těle se snoubí síla a rychlost v krásné harmonii," vystavili si moderní pětibojaři slova starověkého myslitele na svých internetových stránkách.
Který sport má tak romantickou legendu: ...voják dostane rozkaz doručit zprávu jinému útvaru. Nasedne na neznámého koně, při cestě narazí na hlídku nepřítele. Kordem a střelbou se probije, přeplave řeku a během zprávu doručí... Do programu novodobých olympijských her jej baron Coubertin po vzoru starověkých klání prosadil už ve Stockholmu v roce 1912.
Češi se teď o propagaci svého sportu snad ani víc snažit nemohou. Prožili úžasnou sezonu, medaile na velkých akcích získávali ve všech kategoriích. Mezi muži se stali velmocí, Sedlecký triumfoval na světovém šampionátu v kalifornském Palo Altu, mistrovství Evropy v Ústí nad Labem prozměnu ovládla dlouholetá tuzemská stálice Libor Capalini. "Cennější je titul mistra světa, ale Capi měl zase mnohem vyrovnanější sezonu. Zatímco jemu vyšlo pět závodů, mně dva," rozvažuje Michal Sedlecký, kdo byl vlastně lepší.
Oba se spolu připravují v pražské Dukle, potkávají se skoro každý den, mají stejného trenéra. Capalini je o šest let starší a na velkých akcích se ozdobil několika medailemi, jeho mladší kolega sbíral drahé kovy v juniorských kategoriích a mezeru výkonnosti zmenšoval. "Capi postupně začal cítit, že se na něj doma někdo tlačí, poprvé jsem ho porazil loni na mistrovství světa. Já skončil osmý, on třináctý, jenomže tam jde každému o co nejlepší výsledek, nekoukáte jenom na jednoho soupeře," připomíná.
Skoro se nabízí paralela mezi elitními atletickými vícebojaři Dvořákem a Šebrlem, jejichž cesty se posléze rozešly. Sedlecký však jakékoliv půtky odmítá. "Je lepší, když se můžeme navzájem hecovat a postrkovat dopředu. Rivalita v závodu přirozeně existuje, ale jsme kamarádi, rozumíme si," vypráví subtilní chlapík s vojenskou hodností rotmistra, který dokáže báječně skloubit pět zdánlivě neslučitelných disciplín.
Libor Capalini je v současnosti světovou jedničkou, Sedlecký figuruje na žebříčku na třetím místě. Necelé dva roky před OH v Aténách solidní základ pro umírněnou porci českého optimismu. "Na olympiádě jsem ještě nebyl, docela bych se tam podíval," uculí se jeden z nejmladších příslušníků absolutní světové špičky.
