Brilantní, úchvatný, koncertující. Slova, jež sedí k představení sparťana Tomáše Rosického. Jeho první gól byl málo vídaným kouskem: pošťouchával si míč tak dlouho, až zmátl čtyři beky, čekající přihrávku. Pak prudce vypálil. Neobvyklá byla i bezprostřední oslava. Nestáhl si dres, ale přetočil si ho na těle číslem dopředu.
To vás napadlo?
Ne, někde jsem to viděl.
Pokáral vás rozhodčí?
Přiběhl ke mně a řekl, ať si nesvlíkám dres. Já mu povídám, vždyť si ho nesvlíkám, jen jsem si ho otočil.
Kam byste ten gól zařadil ve své hitparádě?
Já mám stejnou radost z každého gólu.
Ale tenhle byl parádní.
To já neumím posoudit. Obránci si mysleli, že budu míč cpát před branku, ani mě neatakovali.
Štvalo vás hodně, že jste na první podzimní gól čekal tak dlouho?
To tedy jo. Míč mi pořád bouchal do tyčí, v sobotu taky jednou. Kdybych měl štěstí, tak už mám určitě pět gólů.
Nastupujete do zápasu jako levý záložník, nebo s čím jdete na hřiště?
Abych dal góla. A moje role? Jak kdy. Dneska jsem hrál zprostředka, měl jsem víc volnosti i víc síly jít dopředu. Zezadu mě totiž jistili Martin Hašek a Jirka Jarošík.
Trenér Hašek vám radí, abyste zbytečně nependloval, hrál efektivně a soustředil se na rozhodující momenty.
To je pravda. Šlo to, protože jsem měl za sebou defenzivní záložníky. Hrálo se mi s chutí, vždyť šlo o první místo.
Opět svým výkonem rozvíříte dohady, kdy přestoupíte do ciziny. Zabýváte se těmi zprávami?
Trošku to sledovat musím. Ale pořád platí jedna věc, že minimálně do konce sezony zůstanu ve Spartě. Potom se uvidí.
Komu prvnímu jste po zápase volal?
Pokaždé mluvím nejprve s rodiči. Zeptali se mě, jestli jsem zdravý, a pak jeli domů na večeři.
Ani vás táta nepochválil za góly?
Vždyť není za co, dal jsem jen dva góly.
- pondělí 23. října 2000
