"Času odpovídá i výsledek. Skončil jsem někde uprostřed celkové výsledovky. Doběhl jsem přesně hodinu po Petru Va b r o u š k ov i , " usmívá se Hotař, který poslední říjnovou neděli závodil v australském Perthu.
Poprvé v historii ironmanských šampionátů se jelo na přibližně polovičních tratích, to znamená 3 km plavání, 80 km kolo a 20 km běh.
"Na plné ironmanské objemy si ještě netroufám, nechci nic uspěchat," říká student jihlavského gymnázia. Přitom už v létě poprvé zkusil i delší objemy. Na mistrovství Evropy, které se konalo v Praze, zvládl po čtyřkilometrovémplavání i stotřicet kilometrů na kole a třicetikilometrový běh.
A ve své kategorii 18 - 19 let se stal evropským šampionem. "V létě jsem byl připraven líp. Bylo ideální počasí. Teď jsem poslední dny před odletem do Austrálie třeba nemohl kvůli počasí na kolo," podotýká Hotař.
V Austrálii bydlela pětičlenná česká skupinka pohromadě. S Pavlem Hotařem Českou republiku ještě reprezentovali Petr Vabroušek, Jan Řehula, Lucie Zelenková a Helena Bednářová. "Ke startu jsme to měli kousek, nějakých čtyři sta metrů," pochvaluje si Hotař.
Do Perthu přiletěl čtyři dny před závodem, takže měl čas i na aklimatizaci. "Na kole jsme se projeli s Honzou i Petrem, společně jsme absolvovali i plavecký trénink." I když má Hotař zkušenosti s dálkovým plaváním, i v plavecké části musel čelit novým poznáním. "Plavat ve vlnách je nezvyk. Přibližně dva kilometry jsme plavali proti vlnám, zpátky pak po vlnách. Navíc voda v řece Swan byla směs slané a sladké vody," komentuje devatenáctiletý odchovanec jihlavského plaveckého klubu Axis padesátiminutový začátek ve vodě.
"Startovali jsme asi ve čtvrté skupině. Naše kategorie měla žluté čepičky a na noze jsme měli u čísla označení A. Vzhledem k předchozímu ochlazení jsme plavali v neoprenu," doplňuje.
Zatímco den před závodem bylo zataženo a občasný déšť, během závodu se teplota vyšplhala až k 32°C, navíc bylo větrno.
"Profil trati byl rovinatý, ale silný vítr byl nepříjemný. Psychicky bylo fajn, že kolem pořád někdo jezdil. I když závodníci dodržovali pravidla a nejezdilo se v háku, tak stále byl někdo na dohled. Startovalo nás kolem sedmi set," popisuje dění na čtyřech dvacetikilometrových okruzích Hotař.
I závěrečnou dvacetikilometrovou běžeckou část absolvovali závodníci na čtyřech okruzích. "První desítku jsem i některé předbíhal, ale ve druhé mě chytaly křeče, bylo to hodně na psychice. Pomohlo mi, když jsem někoho doběhl," říká Hotař.
Bronzová medaile je odměnou za celosezonní dřinu a motivací do budoucna. "Spolupracuji s trenérem Tomášem Bednářem a nechci nic uspěchat. Oba letošní delší triatlony beru jako zkušenost do budoucna, ale na příští rok plánuji znovu nejvýš poloviční ironmanské objemy," dodává dvojnásobný medailista Hotař.
