"Už přes 650 hodin," počítá. Jen při Giru, Tour nebo Vueltě, třech nejvýznamnějších závodech, to jsou čtyři hodiny denně, tři týdny v kuse. Přitom naživo sám zanícený cyklista Tour ještě neviděl. "Cyklistika mi bere čas na kolo," usměje se.
Naskakuje obraz. Pětice uprchlíků má osm minut náskoku. "A jsme v..." Samá neznámá jména. Hodiny se téměř nic neděje, pak jsou zase v úniku neznámí borci. Ale vodopád slov nesmí ustat, stejně jako kmitající nohy cyklistů v pedálech.
Neopakuje se už někdy? "Zákon televizního seriálu zní: Opakovat musíš. Ne každý sleduje celý přenos," pokrčí rameny. "A ještě večer mi volá Jarda Holík s Frantou Musilem a ptají se na pravidla týmové časovky. Takže to opakuju znova," dodá.
Denně se připravuje jako závodník. Od rána si vypisuje poznámky. Obědvá v jedenáct, pak vyráží do studia. V aktovce si nese 12 kilo papírů a cyklistické "traťovky" – tyčinky, gely, banány a iontové nápoje. "Víc při komentování nestihnu. Nějaký rohlík? Nadrobil bych tam..."
Jen oblečen zůstává tradičně. Jako seladon: módní košile, špičaté boty... Sedí u stolku, na němž má rozloženy poznámky včetně skriptu, plánu přenosu z pařížské centrály stanice. Před ním tři lampičky a čtyři monitory. "Dej mi toho magora ve sluchátkách tišeji," zadá pokyn do režie.
"Koňas, jsi to ty?" houkne pak do telefonu. U sluchátka je Tomáš Konečný, spolujezdec Ullricha z T-Mobilu, který sděluje postřehy. Podle vývoje etap využívá Bakalář ještě spurtera Svoradu, vtipálka Andrleho nebo Mateje Jurča – česká verze Eurosportu běží i na Slovensku.
Blíží se finiš, nastává vzrušení po pádu v ulicích Nancy. "Tak jsme si přece jen užili," poznamená komentátor v reklamní pauze, kdy si stihne odskočit na toaletu.
"Díky za tvoje slova. Nemohl jsem se odtrhnout od televize. Pracovat budu muset v noci," píše mu esemesku Michal Dalecký, bývalý veslařský medailista ze světových šampionátů.
Bakalář se pyšně zapýří a dá si sklenku červeného na cestu. Je po šesté, ještě stihne pár kilometrů na kole.
