Na teplickém mistrovství republiky v ping-pongu získal před plnou halou stříbro v jednotlivcích a bronz ve smíšené čtyřhře.
"Když jsem se tady dostal do finále, řekl jsem si: Dobré, ještě to půjde dál," nehodlá končit. Své umění předvede olympionik i v pátek v Ústí nad Labem. V netradičním prostředí, zdejším obchoďáku Forum, ho čeká exhibice i extraligový duel. Jako hrající manažer přivede havlíčkobrodský Ostrov.
Hrál jste na jiném bizarním místě?
Venku v klubu vedle bazénu, kam jezdí Němci na dovolenou. S nebožtíkem Grubbou, legendou Polska. Hrál jsem vysoký balon a skočil jsem šipku do bazénu. Dobrý, taková sranda. Taky jsme hráli pro šejky. V prázdné hale seděli tři čtyři, občas zatleskali. A ve Vietnamu pod širým nebem. Udělali přístřeší z vlnitých plechů, ale přes plot foukalo.
A teď to bude nákupní centrum...
Kontaktovali mě, jestli nám to nevadí. Nevadí, jde o zpestření. Důležité bude, aby podlaha neklouzala. A aby slunko nesvítilo na stůl. Je jasné, že v obchoďáku budou chodit lidi, snad nebude moc rušno.
V Teplicích jste se pořád díval na diváky, kteří se zvedli z místa.
Vadí mi, když se v pozadí někdo pohybuje. Potřebuju se soustředit na balónek, na reakci máme dvě setiny vteřiny. V tenise, když se někdo pohne, hned na něj křičí. Přitom tenisté třeba ty lidi ani nevidí, když jdou někde nahoře na tribuně.
Jak dlouho chcete ještě hrát?
Step by step. Krok za krokem. Záleží, jak bude reagovat tělo. Po čtyřicítce už kila přibývají. I když se snažíte, držet váhu jde hůř.
Korbel i v exhibici s boxerem KonečnýmO víkendu se na teplickém šampionátu probil až do finále, v pátek bude legendární stolní tenista Petr Korbel v sousedním Ústí usilovat o extraligové body. Jeho Ostrov Havlíčkův Brod se s místním Severotukem utká v nezvyklém prostředí; v přízemí obchodního centra Forum. Ústí je sice nováček soutěže, přesto je blízko senzace. V tabulce je čtyři kola před koncem na pátém místě, do vyřazovací části se dostane šest nejlepších týmů. Před sedmou pražskou Kotlářkou má Slavoj tříbodový náskok. Ostrov se drží na druhé pozici za lídrem El Niněm. Páteční netradiční akce v ústeckém Foru začne už v 16 hodin doprovodným programem s autogramiádami boxera Lukáše Konečného i Petra Korbela. Společně si pak zahrají exhibici a zúčastní se i dovednostních soutěží. Ostrý extraligový duel pak odstartuje v 18 hodin. |
Ale stále jste diváckým magnetem. To je pozitivní, ne?
Těší mě, že se přijdou na mě podívat, ale už to není ten Korbel jako před patnácti lety. Což mě mrzí. Za pár měsíců mi bude dvaačtyřicet. Ztrácí se hlavně rychlost. Zažil jsem převratné změny, bylo jich hodně. Třeba se zvětšoval balónek, člověk musí reagovat. Přirovnal bych to ke skokům na lyžích. Začalo "véčko", někteří se novému stylu přizpůsobili, jiní i ze špičky se už nepředělali. Já jsem pár zápasů schopný zahrát na vrcholné úrovni, ale pak potřebuju delší regeneraci než dřív. Cítím cestování, horší postel. Maličkosti, které jsou důležité. Stolní tenis není jen pinkání za stolem, jak si plno lidí myslí, je náročné. Kdo vidí naživo, jak rychle míček lítá a jaké zlo jsou falše, musí to uznat. Víte, kdyby byl lidský život delší, moc rád bych si vyzkoušel i jiný sport. To bych si přál. Poznat, co obnáší, jak je těžký a porovnat ho se stolním tenisem.
Udělal by proti vám rekreační hráč bod, kdybyste hrál s prkýnkem?
Nevím. Ale hrávali jsme s permanentkou na tramvaj, s pukem, se židlí, dokonce i s botou. A taky s tím prkýnkem na cibulku, to docela často. Nevýhodou je, že s ním nemůžu dávat rotaci.
Zato s vlastní pálkou ano. Spoluvyvíjel jste ji s firmou Butterfly.
Na dřevě je moje jméno, je v ní docela dost citu. Má ji hodně lidí i ve světové špičce. Beru to jako vyznamenání od Butterfly, jsem hrdý.
A na co nejvíc ve své kariéře? Máte evropské i světové bronzy.
Na olympiádu v Atlantě 1996, byl jsem v semifinále. Hry sleduje pln o lidí, vešel jsem v povědomí. Skvělé bylo mé první mistrovství světa 1991, porazili jsme Číňany a získali bronz, to bylo překvapení, boom. Vždyť jsme taky tehdy vyhráli kolektiv roku před fotbalisty a hokejisty, to se jen tak nepodaří.
S ping-pongem jste procestoval svět. I to vás k němu zlákalo?
Začínal jsem ve starém režimu, byla pro nás motivace podívat se na Západ, porovnat. Na první turnaj jsem ale jel do Sovětského svazu, tenkrát se mu říkalo táta vlast. A když jsem tu zemi viděl, říkal jsem si, že něco není v pořádku. Pět let jsem strávil v Japonsku, krása. Trošku jsem ho stihl i procestovat. Jinak člověk pozná jen hotel a halu. Jediná finta je brzy vypadnout, ale já chtěl být vždycky úspěšný.
