„Byla to česká masa, která naprosto válcovala fanoušky z jiných zemí. Pro mě to byl zážitek na celý život a připadal jsem si, jako bych závodil v Česku,“ říká Martin Šonka po svém třetím vítězství v šampionátu.
Zároveň ale nejprestižnějším. Klání v Budapešti piloti Air Race přirovnávají k Velké ceně Monaka F1.
Jak s odstupem jednoho dne hodnotíte vítězství?
Byl to neskutečný závod. Užil jsem si ho a doufám, že si ho hlavně užili fanoušci. Po závodní stránce to bylo hrozně zajímavé, protože před závodem jsme měnili válce a měli spoustu práce s letadlem. Do posledního dne jsem stroj zalétával, aby si válce správně sedly. Během víkendu jsem pak měl v každém tréninku nějaký problém, který jsme museli řešit. Ale vidět poté z kokpitu tu obrovskou českou kulisu byl neskutečný zážitek.
Jak dlouho jste válce zalétával?
Dobrých 25 hodin, což by mělo stačit, aby to bylo dobře zaběhlé. Jenže to znamená, že natankujete plné nádrže a prolétáváte republiku křížem krážem. Země má 430 kilometrů, letím tak 370 km/h, takže za hodinkou a kousek jste od Aše na konci. Viděl jsem všechno několikrát a pak už jsem létal i na Slovensko, protože už jsem nedokázal vymyslet, kam bych se ještě podíval. Ovšem sedačka v závodním letadle je opravdu závodní, není postavená na to, aby tam člověk takhle dlouho každý den seděl. Takže ještě teď se mi blbě sedí. Byla to skutečně intenzivní příprava.
Ovšem úspěšná. V polovině šampionátu ztrácíte 11 bodů na první místo, takže boj o titul pokračuje.
Ano, rozhodně nic nevzdávám. Je to otevřené. Samozřejmě člověka napadne, kdyby z počátku sezony nebyly diskvalifikace, kde jsem teď bodově mohl být. Ale jsou to kdyby, i když na mysl to občas přijde. Musím to hodit za hlavu, závodit a urvat každý bod. Cíl pro Budapešť byl, abych mezeru na čelo zmenšil. To se povedlo. Chci v tom pokračovat každý závod, což ale nebude lehké, protože Matt Hall a Michael Goulian létají výborně. Chci jim to znepříjemnit a bojovat do posledního závodu o titul.
Naopak smutek si Budapešti prožil druhý Čech v šampionátu. Petr Kopfstein po třetím místě v kvalifikaci skončil jen devátý (stejně jako v předchozích třech závodech sezony).
Nestačili jsme spolu mluvit, protože hned jak vypadl, odletěl za rodinou. Musí být zklamaný, protože létal výborně v trénincích i kvalifikaci, a takový výsledek si tady nezasloužil. Tím, že jsem s ním nemluvil, nevím, co se stalo. Může to být špatné nastavení letadla či špatné psychické rozpoložení. Když je závodní den a na člověka dopadne stres, tak ruce a nohy prostě fungují jinak. Je to škoda, zasloužil si postoupit dál.
Dva měsíce prázdnin teď nezačínají jen školákům, ale i vám v Air Race. Jak je prožijete?
V červenci budeme mít doma letadlo, takže na něm chceme doladit drobnosti, aby bylo lépe připravené na závod v Kazani. V září je pak v Jindřichově Hradci mistrovství Evropy v akrobacii, takže hodně času strávím na letišti a pokusím se co nejvíc trénovat. K tomu mám nějaké exhibice a vystoupení na leteckých dnech.
