Po mistrovství světa ve francouzském Pau a krumlovském maratonu se Ondřej Rolenc do kanoe moc nehrne. Ještě teď ukazuje na dlaních a prstech mozoly, které mu po šichtě v závodě na jihu Čech zůstaly. Jenže úspěšný pardubický vodák se bude muset přemoci. Jednak je užitečné se aspoň lehce rozjet před dalším populárním maratonem v Gorges de l’Ardeche, kam s českou reprezentací zamíří za dva týdny. A taky se stal testerem vlastní výzbroje pro příští sezonu.
„Děláme nový model pádla. Potřebuju vyzkoušet, který ze tří testovaných typů půjde do výroby. Kromě toho mám i novou loď,“ líčí zanedlouho 26letý borec, jenž v Pau vybojoval svoje třetí individuální zlato ve sprintu plus stříbro v závodě hlídek (oboje na C1, tj. singlkanoi).
Zmíněnými medailemi korunoval nejlepší sezonu v kariéře; pomohlo k ní, že se v jednom roce konaly mistrovství Evropy i světa.
Ondřej Rolenc (vpravo) se s českým týmem raduje po závodě C1 hlídek.
„Celkově je nejpovedenější, nikdy jsem nic lepšího neměl,“ přisvědčuje Rolenc. „Až na Evropu v Makedonii, kde mi sprintová trať neseděla, si nemůžu stěžovat (zvítězil tam v dlouhém závodě). Vyhrál jsem, co se dalo, líp to skoro nejde,“ myslí si.
Oba šampionáty moc nelze porovnávat. Zatímco na makedonské Skopji Rolenc chválil pouze přírodu vyjma špinavé řeky Vardar, kde se uskutečnila část mistrovství, do Pau se těšil předem. Dobře to tam zná a Francouzi si vodáky hýčkají.
„Měli jsme všechno, na co jsme si vzpomněli. Obrovské stanové zázemí pro všechny národy, včetně společenské místnosti s televizí. Lehátka, masážní koutek... Každý den čerstvé pomeranče a banány. Úplně jiná úroveň,“ říká.
Velký rozdíl byl též v atmosféře, umělý kanál v podhůří francouzských Pyrenejí byl obsypán diváky.
„Když jeli finále slalomáři, chtěl jsem odpočívat, ale nechal jsem se přemluvit a šel se podívat. Neskutečně to tam bouřilo. Bylo dobré tohle zažít, abych pak v nejdůležitější den šampionátu nepřišel na start a nevyděsil se,“ vypráví Rolenc.
Na svoje vítězné představení v kategorii C1 se proto vybavil špunty do uší ze sluchátek.
„Od italské Valtelliny v roce 2014 jsem je nepoužil. Ale tady to prostředí vyžadovalo,“ podotýká vodák. „Kanál je malý a jezdí se v podstatě dokola. Jste na startu a jen o šest metrů níž je cíl. Časy závodníků jsou slyšet z amplionů a já je nechtěl znát. Takhle jsem si jel, jak jsem chtěl, a nedostalo mě to pod tlak,“ těší Rolence.
V hlídkách tentokrát usedl do lodě pouze v singlu, debly vynechal. Češi, podobně jako předtím v Makedonii, nestačili jen na extrémně motivované Francouze.
„Ale nedali nám takovou ‚raketu‘ jako ve Skopji. Tam jsme dostali asi dvě vteřiny, tady jsme prohráli o sedm setin... Fakt o málo. To je na lodi pár centimetrů,“ říká Rolenc a upozorňuje, že jeho reprezentační kolega Antonín Haleš závodil pod antibiotiky. „Kdyby byl fit, třeba by to dopadlo lépe,“ přemítá.
V Českém Krumlově už byl Haleš zase ve formě a Rolence na 37,1 kilometru dlouhé trati v C1 o necelé dvě a půl minuty porazil.
„Neměl jsem nějaké ambice, zkoušel jsem loď. Nejdřív jsem měl náskok, pak jsme jeli spolu. U papírny (ve Větřní) mi Tonda ujel na vlně nějakého kajakáře,“ říká Rolenc.
Nohy ho po maratonu ukrutně bolely, v lodi je musí mít celou dobu skrčené pod sebou. „Vylézt z ní v cíli je příšerné, většinou se svalíte už na mělčině, než přijdou k sobě. Pak dopajdáte k autu a vzpamatováváte se tak dvě hodiny,“ popisuje.
V Ardechi, kam se Rolenc chystá i s mladým parťákem z TJ Synthesia Matějem Rufferem, to nebude jiné. „Trať je kratší, ale připouštějí vodu, frčí se tam větším tempem. Takže je to šumafuk,“ míní.
