Porazit Wüstovou, navíc v „jejím“ Heerenveenu, to je lahůdka, ne?
To je vždycky motivace, když startuju s Ireen. Chtěla jsem se s ní udržet co nejdéle. Věděla jsem, že by mě mohla vytáhnout k rychlému času, k dobrému výkonu. Pomohl mi ale celý tým, protože jsem se probudila s bolestí v krku, vynechali jsme i dopolední trénink, zůstala jsem v posteli, šla jsem až na závod, ale všichni říkali, že to zvládnu, že můžu jet dobře.
Jaký to byl závod?
Hodně taktický a vyšponovaný. A nechtěla jsem udělat stejnou chybu, kterou se mi podařilo udělat v Japonsku, kde mi nevyšlo střídání. Hned po dvoustovce jsem šla do háku a vyplatilo se mi to, v konci jsem měla víc sil.
Jak je vám teď? Co krk?
Pořád bolí. Asi nebudu startovat v hromadném závodě a jestli pojedu nedělní patnáctistovku, to se taky uvidí.
Bylo poslední kolo o to těžší, když jste jela vnitřní dráhou do cíle?
Malá domů je vždycky lepší, do posledního kola jsme ale najížděly prakticky vedle sebe, pak už to bylo o tom, kdo víc chtěl.
Trenér Novák spočítal, že jste zajela svůj druhý nejlepší čas v Heerenveenu.
Jo? To mi ještě neřekl. Já nevím, moc tohle nesleduju, ale dodává mi to naději, že když ještě trochu potrénuju, můžu se pořád pohybovat na pódiu. Dodá mi to hodně bojovnosti do dalších závodů, tohle totiž byla poslední trojka před dalším svěťákem, který je až na konci ledna. Dodá mi to sílu do tréninku.
Navíc vedete Světový pohár na dlouhých tratích.
S tím jsem spokojená. Zajela jsem nejrychlejší čas sezony, asi o dvě a půl sekundy. Jsem fakt hrozně ráda.
