Kajakář Josef Dostál se v kanadském Wellandu stal mistrem světa závodníků do 23

Kajakář Josef Dostál se v kanadském Wellandu stal mistrem světa závodníků do 23 let na olympijské trati 1000 metrů. | foto: Vít Chalupa

Ještě to chce zlatou tečku na čtyřkajaku, přeje si šampion Dostál

  • 1
Výška 202 centimetrů a váha 110 kilogramů? Uveďte takový kolos do pohybu! Josefu Dostálovi, členu bronzového čtyřkajaku z olympiády v Londýně, se to o víkendu na premiérovém mistrovství světa do 23 let v kanadském Wellandu povedlo natolik, že na kajaku vyhrál kilometrový závod. "Tohle zlato je prima, ale jde jen o další postupný krůček," pravil po příletu ze zámoří dvacetiletý šampion.

Jak se vám letělo s pocítem, že jste mistrem světa?
Rozhodně líp než cestou tam, protože jsem měl v letadle pro sebe hned tři sedačky a pěkně jsem se prospal. Při první cestě to nešlo, letadlo bylo zaplněné a v turistické třídě moc prostoru na nohy není. Ale pocity jsem teď měl výborné, byl jsem uvolněný a v dobré náladě.

A co když vám někdo řekne, že sice jste mistrem světa, ale "jen" v kategorii do 23 let?
Samozřejmě bude mít pravdu. Všechno ale nejde naráz, já to beru jako další krok k titulu mistra světa v kategorii dospělých.

To je váš další cíl?
Přesně tak. Hlavní je sice čtyřkajak, v tom jsme s klukama zajedno, ale jednou bych chtěl dosáhnout úspěchu i v individuální disciplíně.

Je vám teprve dvacet, takže jste si musel poradit i se staršími a zkušenějšími soupeři. Jak to přijali?
Největší byl asi Maďar Dombvári. Je o rok starší a porazil mě na mistrovství Evropy juniorů v Moskvě v roce 2010. Tak jsem mu to teď ve finále vrátil. Bylo vidět, že je trochu naštvaný, ale potom mi řekl, že na mě neměl, že jsem jiná třída. Což mě potěšilo. Co taky měl říkat, když vždyť dojel skoro dvě vteřiny za mnou...

Kdyby vám někdo před cestou do Kanady řekl, že získáte zlato, co byste mu odpověděl?
Nijak bych mu neodporoval, protože jsem tam jel s medailovými ambicemi. V červnu jsem byl třetí na seniorském mistrovství Evropy v Portugalsku a se čtyřkajakem jsme tam vyhráli, takže jsem věřil, že bych medaili mít mohl. A kdyby mi všechno sedlo, tak bych mohl i vyhrát. 

Už jste stihl tuto medaili nějak oslavit?
Ještě ne, ani ty předchozí z letošního roku. S tím si počkám, v závěru srpna nás čeká seniorské mistrovství světa v Duisburgu.

Zmínil jste individuální bronz z ME dospělých - dá se porovnat s tímto úspěchem?
Asi moc ne, v každém závodě startovali jiní soupeři. V Portugalsku byla větší konkurence, i když tam to byla "jen" Evropa. Mezi kajakáři a kanoisty ale platí, že 80 procent špičky tvoří evropští závodníci. Jenže tohle je zase zlato, navíc historicky první.

Jak berete tenhle poslední úspěch? Nebude vás trochu tížit  jako nějaký závazek? Anebo je spíš povzbuzením?
Budu to asi mít trochu těžší v tom, že mě ještě víc budou provázet medailová očekávání. S tím se ale musím smířit, můžu si za to sám. Hlavní je zůstat při zemi a dál se snažit.

Už jste zmínil šampionát v Duisburgu. Budete tam vedle čtyřkajaku usilovat o medaili i v singlu?
Kdepak. S ostatními kluky ze čtyřkajaku jsme se dohodli, že všechno podřídíme téhle disciplíně. Daniel Havel a Honza Štěrba by jinak jeli i na deblu, já na singlu, cítíme ale, že máme šanci na historický titul.

Na rychlostní kanoistiku máte poněkud atypickou postavu, měříte 202 centimetrů. Může to na kajaku přinášet nějaké výhody? Třeba rozpětí paží, jako v plavání...
Tak to netuším. Pár tak velkých lidí pádluje, ale ne na světové úrovni. Možná mám spíše jistou potíž v tom, že musím uvést svých sto deset kilo do pohybu a všechny pohyby zkoordinovat. Třeba nějakou výhodu mám, je ale pravda, že nejlepší kajakáři tak vysocí nejsou.

Letos sbíráte úspěch za úspěchem - jak byste tuto sezonu nazval? Sezonou snů?
To neřeším. Soustředím se na největší cíl, kterým je zmíněný Duisburg. Mám za sebou další postupný krůček, ještě by to chtělo zlatou tečku.
 
Zajisté jste ještě v Kanadě dostal spoustu blahopřejných esemesek - která vás potěšila nejvíc? Možná ta od maminky Evy Emingerové, jazzové zpěvačky a bývalé úspěšné volejbalistky?
Máma mi telefonovala zrovna když hrála rekreační volejbal, bylo to milé. Nejvíc mě ale potěšila esemeska od přítelkyně. Ale co napsala, to bych si nechal pro sebe.

, Lidové noviny

Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž