Momentka z utkání Chrudim - Barcelona. | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Futsalista Roman Mareš: S Barcelonou to byla paráda. Užili jsme si to

  • 0
Futsalisté Era-Packu Chrudim podlehli v sobotu v přímém souboji o Final Four UEFA Futsal Cupu španělské Barceloně 1:4. Turnikety ČEZ Areny prošlo podle hlášení moderátora zápasu 5 635 diváků.

Že by Chrudim dokázala španělskou Barcelonu, vítěze UEFA Futsal Cupu z roku 2012, v sobotu porazit o čtyři a víc gólů, a postoupit tak mezi nejlepší čtyři evropské celky na její úkor, o tom mohli přemýšlet leda nenapravitelní snílci.

Ale Chrudim se s favoritem pardubické skupiny chtěla poprat o co nejlepší výsledek; a i když Barceloně podlehla 1:4, dařilo se jí s favoritem po většinu času držet krok. "Dělá jim problémy, když se dorážejí natěsno. Projevilo se to, když kolikrát zakopli míč," poznamenal po utkání osmatřicetiletý reprezentant Roman Mareš.

S Barcelonou jste sice prohráli, ale šancí jste měli spoustu. Není se zač stydět, souhlasíte?
Ale jo, nemáme se za co stydět. Mě spíš trošku mrzí - ne herně, ale výsledkově - zápas s Charkovem. S Barcelonou to byla paráda. Jak se někdy říká, že si takový zápas hráči užívají, tak my si ho opravdu užili. Na hřiště se dostali všichni a myslím, že to pro každého byl velký zápas.¨

Docela často jste byli schopni se za obranu soupeře dostat povedenými kombinacemi, až zdánlivě snadno...
My jsme je prostě rozebrali. Měli jsme nacvičené nějaké výjezdy a zhruba jsme věděli, co na ně hrát. V prvních pěti minutách jsme měli pět dobrých šancí. Ne třeba vyloženě gólových, ale takových, které by Barcelona možná proměnila. To samé bylo s Ukrajinci. Tam jsme mohli po první půlce vést 5:1 a bylo by po zápase. Ale to se nepodařilo. Byl jsem rád, že jsme to za stavu 3:1 pro Charkov a v dalším utkání 3:0 pro Barcelonu nezabalili a bojovali jsme.

V čem jste kromě přesnější koncovky za Barcelonou nejvíc zaostali?
Na nich bylo znát, že je to super tým a že jeho hráči trénují opravdu dlouho pospolu. My hrajeme dobře, ale trenér Daniel nás učí nový styl. Na ty Španěly zrovna platí, protože tam kouč sám dlouho byl. V útoku nás vykombinovali, ale dřeli jsme a neběhali zbytečně, drželi si své hráče. I proto bych řekl, že jsme měli dost sil.

Připadlo mi, že váš gólman Olinha mohl dva góly z těch tří inkasovaných chytit...
Ono to je hrozně těžké. Na druhou stranu zlikvidoval další tři čtyři šance. Za brankářem už nikdo není, jenom síť. On nás několikrát v nebezpečných situacích zachránil. My jsme mu museli taky pomoci aspoň tím jedním gólem. Škoda, že to netrefil ještě Reši (Lukáš Rešetár), tomu to jejich brankář vyrazil výborně.

Fanoušci futsalistů Barcelony.

Fanoušci futsalistů Chrudimi.

Říkal jste, že jste na tom byli se silami dobře. Takže to nebyl během poslední sezony fyzicky nejnamáhavější zápas?
Co já pamatuju, tak nejnáročnější zápas jsme hráli se Sportingem (Lisabon). To byla jízda nahoru-dolů, točili jsme čtyřky. Teď trenér vystřídal celou lavičku a odpočinuli jsme si. Překvapilo mě to, protože hrajeme pět nebo šest neděl dva nebo tři zápasy za týden. A bude to pokračovat.

Když si promítnete duely ve skupině, lze je shrnout tak, že Barcelona byla nejvýš, pak vy s Charkovem v podstatě nastejno a poslední Targu Mureš přece jen výkonnostně ztrácel?
Když turnaj začínal, tak jsme se domnívali, že ta tři místa za Barcelonou budou vyrovnaná. Protože to byl ukrajinský nároďák a s Targu Mureš jsme hráli už dvakrát nebo třikrát a mělo fantastické mužstvo. Ale odešlo jim šest nebo sedm hráčů. Je to smutné, umřel jim prezident a klub přestal dostávat peníze. Zůstali tam tři čtyři kluci, takže jsme věděli, že nebudou až tak kvalitní. Ti nás ani moc neprověřili. Hrát třicet minut powerplay je těžké, jednu dvě chyby udělají. Ti Ukrajinci hráli výborně, z české ligy je strašně složité si na tyhlety zápasy zvykat.

Proti Barceloně jste zkoušeli za tříbrankového manka power-play, ale neuspěli jste a pak od ní ustoupili. Co scházelo k tomu, aby se ji podařilo využít?
My jsme dvě tři šance měli, ale nedali je. Chtěli jsme držet míč, a až se naskytne nějaká pořádná možnost, zkusit zaútočit. Hlavně se bezhlavě nepouštět do střel, aby nás Barcelona netrestala jako předtím Targu Mureš a neskončilo to debaklem před těmi všemi lidmi. To se povedlo.

Turnaj nehrál váš mladší bratr Michal. Jak moc jste ho ve hře postrádali?
 Takový hráč určitě chybí, bylo to bez něj složité. Máte toho spoustu nacvičeného, i on s (Brazilcem) Maxem. Půl sezony jsme navíc bez Dentinha, který si zlomil zánartní kůstku na Lize mistrů na Kypru... Teď hrál pod injekcemi. Hromada našich hráčů je dobitá, ale to lidi nevidí. My musíme přijít na plac a hrát. Michal chyběl, samozřejmě.

Dentinho strávil na palubovce mnohem méně času, než bývalo zvykem.
Strašně chtěl hrát, mohl běhat, ale ne vystřelit a dát přihrávku. Sám to obrečel, tohle všichni Brazilci hodně prožívají. Když nehraje někdo z nás, je nas..., ale nedělá si z toho takovou hlavu jako oni.

Kdy bude Michal znovu schopný vyběhnout na palubovku?
Byl na magnetické rezonanci, doktor mu doporučil nějakou léčbu. Michal se o tom nerad baví, ani já jsem to s ním neřešil.

Od roku 2010 jste si poprvé zahráli UEFA Futsal Cup doma. Rekord v návštěvnosti nepadl, ale i tak jste si atmosféru náležitě vychutnal, ne?
Řeknu to takhle - někdo už se se mnou bavil o tom, že nepadl rekord. Já tvrdím, že diváků bylo mnohem víc, sedm osm tisíc. Akorát nějací chytráci tohle nechtějí uznat a naschvál nahlásili 5 600, protože by tu někdo někoho překonal. Jsou to hloupí lidi. Ať máme nějaké problémy, nebo ne, někteří do toho týmu nepatří. My to všichni víme, v kabině jsme parta. Jinak před fanoušky musím smeknout a poděkovat jim. Je skvělé hrát takovéhle zápasy.  


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž