Jak se stane, že si judista natrhne meniskus?
Při tréninku, když jsem se pral s jedním Japoncem, jsem se otočil na noze, prasklo mi v ní a zůstal jsem ležet na žíněnce. Museli mě dokonce odnést. Když jsem se vrátil do Prahy, šel jsem k doktorovi a na rezonanci mi zjistili, že mám naprasklý meniskus. Nejdřív jsme to zkoušeli léčit plazmou, píchali jsme ji do kolena, ale moc to nezabíralo a bolelo to daleko víc.
Tak jste se odhodlal k radikálnějšímu kroku?
Po konzultaci s více doktory jsme se rozhodli, že bych měl radši na operaci jít, protože by se to mohlo dotrhnout úplně a pak bych s tím mohl mít problémy v průběhu sezony. Při operaci mi odebrali kus menisku, který byl utržený a srolovaný. Doufám, že po operaci už problémy nebudou.
Dalo se v Japonsku ještě trénovat?
Už jsem jenom čekal na odlet, nějakých osm devět dní. Mohl jsem absolvovat maximálně přípravu v posilovně, protože na noze jsem nemohl ani stát. Samozřejmě bych byl radši, kdybych mohl přípravu absolvovat až do konce a startovat na Grand Slamu, ale ten jsem musel zrušit. Na druhou stranu jsem rád, že jsem se mohl podívat na všechny své soupeře, jak jsou připravení na příští rok.
Jak dlouho budete nuceně mimo?
V únoru bych měl zase odlétat do Japonska, znovu na měsíc, to už mě snad nic omezovat nebude a budu se naplno rvát. Byl bych rád, kdybych mohl do kimona co nejdřív, i kdybych nejel úplně naplno. Snad se co nejdřív zapojím na dubnové mistrovství Evropy.
Útěchou může být, že zranění přišlo v poměrně vhodnou dobu, ne?
V nejlepší možnou. Kdyby to přišlo před Evropou nebo světem, bylo by to horší. Tím, že jsem vyhrál mistrovství světa, mám docela dost bodů a nemusím se nikam hnát. Dám si úplný oraz a potom se zase budu těšit o to víc.
Takže teď jen posilujete horní část těla?
To je jediné, co můžu. Za týden snad už zapojím kolo a pomalu začnu nohu zatěžovat. Doktor mi říkal, že týden bych měl noze ulevovat, proto pajdám o berlích.
Tak se teď aspoň perete s cukrovím?
To je pravda, s tím jsem nikdy neměl pauzu. Těším se na všechno jídlo, co teď do sebe budu cpát, ale o to těžší pak bude kila shodit. Váha mi jde výš a výš, ale snad se někdy zastaví. Teď mám asi 111 kilo, což není úplně málo, ale až se vrátím do kimona a začnu stoprocentně trénovat, půjde to dolů. Teď se ale s cukrovím nešidím a těším se na řízek s bramborovým salátem.
A pak? Nový rok, nové výzvy? Budě těžké hledat motivaci?
Tu mám vždycky. Chtěl bych olympijskou medaili, ta je teď největší prioritou, jako jediná mi chybí. Musím dát maximum do přípravy a budu doufat, že v příští sezoně se mi bude dařit, abych se do Ria nominoval. Prvních osm je nasazených, což potřebuju, aby se nestalo to, co v Londýně, kde jsem byl devátý, první nenasazený, a měl jsem nejtěžší los v životě.
