Pollert: Pankáčem jsem pořád. V duši

  • 24
Praha - Na oddělení akutního příjmu v pražské vojenské nemocnici se dostavil neznámý muž a říká: "Pálí mě v krku. Už léta." Službu konající lékař Lukáš Pollert ho sjel znaleckým pohledem a v duchu si pomyslel: Hypochondr, který nic nedělá. Vyšetřil jej a zeptal se: "Pracujete?" "Ne."

"Tak začněte pracovat, vydělejte si peníze a jeďte za ně k moři."

Muž vytřeštil oči: "To snad nemyslíte vážně."

"Myslím.A ještě vám přidám třešničku: přestaňte kouřit," odpověděl Pollert. Vzápětí mu totéž napsal i do lékařského nálezu.

Olympijský vítěz ve vodním slalomu a radní ze zastupitelstva Prahy 6 právě sloužil třetí den v kuse. Řešil zablokované krky, dekompenzovanou cukrovku i muže, který se nadýchal par z hasicího přístroje. Ale také vosí bodnutí. "Jindy zase přijdou polofeťáčci a vyžadujou injekce proti bolesti," vyprávěl.

A vy jim je dáte?
V žádném případě.

Kdysi jste však bojoval za legalizaci marihuany.
Ale to jo. Ať si kouří, fetujou, ale tohle je nemocnice. Maximálně jim zavolám psychiatra, ať je léčí.

Pořád vás doktořina baví víc než vodní slalom?
Jo. Vyhovuje mi, že není tak fyzicky namáhavá. Já jsem na fyzičku línej jak prase. Taky můžu někomu pomoci s problémy, což na vodě nešlo. A ještě za to dostávám peníze.

Ale na platy lékařů jste si nejednou stěžoval.
Měl jsem důvod. Na zastupitelstvu teď schvalujeme sociální byty pro lidi, kteří o ně podle sociálního plánu žádají a musí proto přiznat plat. S hrůzou jsem zjistil, že za osmihodinovou pracovní dobu bez služeb mám stejný plat jako oni.

Co potřebuje reformu víc: české zdravotnictví, nebo politická scéna?
Obojí. Zdravotnictví jako sůl. V Německu lékaři protestují za zvýšení platu, přitom ho mají pětkrát vyšší než my. Jenže u nás je 30 procent lékařů, kteří kdyby tady nebyli, nic se nestane.

Kdo by s tím měl něco udělat?
Ministr zdravotnictví.

A proč to nedělá?
Protože se bojí říct lidem, že takhle čerpat zdravotní péči nejde a že za to budou muset platit. Prachů je za zdravotní pojištění vybráno docela dost, jenže se s nimi plejtvá. Příklad: pacient potřebuje poradit, jestli si má vzít modrej, nebo bílej prášek. Zavolá svému praktikovi, ale ten mu řekne: Nemám čas, vytočte si linku 155. A ještě mu poradí, ať jim napovídá, že je dušnej. Pro pacienta tedy přijede záchranka, odveze ho sem, kde mu musím udělat kompletní vyšetření, protože ho na rozdíl od jeho praktika neznám. A on chtěl přitom jenom poradit...

Chtěl byste být ministrem zdravotnictví?
Teď jsem na pohotovosti a jezdím v záchrance, na to jsem deset let studoval. Za nějakých patnáct let, až mě práce s pacienty přestane bavit, můžu klidně úředničit na ministerstvu. I když je to dost nestálé zaměstnání.

Ještě se vám politika neznechutila?
Ta komunální není tak zatěžující. Kandidoval jsem v roce 2002 po prohraných volbách ODS, protože jsem jim chtěl být prospěšnější, než jsou třeba Baroš nebo Lucka Bílá. A spadnul jsem do toho jak neplavec, který se má hned naučit plavat.

Už to umíte?
Když se na prvním zasedání hlasovalo, byl jsem úplně mimo... Zlepšil jsem se, ale pořád jsem o pár tříd níž než politici, co tomu věnují velkou část života. Třeba Pavel Bém, který byl psychiatr a lezl jsem s ním po skalách, se teď zasvěceně vyjadřuje k ekonomickým otázkám. Nebo starosta Prahy 6. Fakt šikovný lidi. I když si nedělám iluze, že jiní politici neberou úplatky. Korupce je všude.

I vám nabízeli na Praze 6 úplatky?
Kupodivu ne. Asi si lidi myslí, že nemám tak velkej vliv, což mě uráží (směje se). Stejně by mě zajímalo, jak by si to ten dotyčný představoval. Nabídne mi úplatek, když se za něj postavím při konkurzu. A co bude dál? Budu tam sedět s milionem v kapse a přesvědčovat radu, že můj kandidát je nejlepší? To je přece nesmysl. Zatím jsem se s úplatky setkal jen v nemocnici. Pacient přijel sanitkou, už sanitářům dával dvě kila a mně potom chtěl vnutit pětikilo za to, že jsem ho ošetřil...

Jak jste reagoval?
Řekl jsem mu, že když mi to dá, je tady naposled. Protože v tom případě už pro něj v životě sanitku nepošlu a v životě ho neošetřím. Oni si to pak lidi rozmyslej a vezmou si ty prachy zpět.

Budete znovu kandidovat v komunálních volbách?
Asi jo. Před první kandidaturou jsem slíbil, že se zasadím za víc veřejných záchodků na Praze 6. Zatím se podařilo najít místa, kde záchodky chybí, ale ještě tam nestojí. Potřebuju ještě jedno volební období. No vidíte. Jak máme zlikvidovat pat po volbách, když i výstavba záchodků trvá dvě volební období? Já si myslím, že ty záchody jsou základ. Až budou, třeba nebude pat.

Stále lezete s Pavlem Bémem po skalách?
Ne. Od roku 2003, co se mi narodila dcera, jsem přestal úplně lézt i sportovat.

Copak vůbec nesportujete?
Nemám na to čas. Když přijdu domů, což je málokdy, nemůžu rodině říct: Beru si vercajk a jdu někam na skálu. Nechodím už ani do hospody, do kina, do divadla. Denně jsem osm hodin v práci, navrch mám deset celodenních služeb do měsíce. Pak rada, tu a tam nějaká komise, setkání, furt něco. Možná jsem doma míň, než když jsem jezdil na vodě.

Váš odpor k instituci s názvem manželství přetrvává?
To není odpor. Prostě jsem neabsolvoval svatbu, protože to nepovažuju za nutné. Žijeme s přítelkyní spolu, čekáme třetí dítě a manželství mi nijak neschází. Zato jsem sám dvakrát oddával.

Což je docela paradox, ne?
Jako zastupitel oddávat můžu. Kamarádi si mě vybrali.

Před narozením dcery jste říkal: Na jméně nezáleží, může se jmenovat klidně D'Artagnanka. Ale...
...ale jmenuje se Ema, jsou jí tři. A Janovi rok a čtvrt. Pro třetí mimino vymyslíme jméno, až se narodí.

Kdy naposledy jste pádloval?
Před šesti lety při Světovém poháru v Troji. Od té doby jsem nikdy v lodi neseděl.

Neříkejte.
Vlastně teď na Slapech, ale to jsem popovezl Emu 20 metrů od břehu a zpátky. Nechybí mi to. Za tím kusem života jsem udělal čáru.

Ani pohyb vám neschází?  Tělo zvyklé sportovat začne při nedostatku pohybu ochabovat.
To moje možná ochabuje a nevadí mi to. Do práce to mám dvě stanice tramvají, jenže za šest let jsem sem tramvají nikdy nejel, pokaždé si radši vezmu auto. Neudělám skoro krok pěšky. Děti toho naštěstí zatím moc nenachodí, stačí 200 metrů a jsou utahané. Teprve až povyrostou, změní se to.

V Praze právě začíná mistrovství světa ve vodním slalomu. Štěpánce Hilgertové je 38 let a stále závodí. Dokážete si představit, že startujete v osmatřiceti?
To je nepředstavitelné. Nemůžu dělat dvě tak profesionální věci, jako je lékařství a vodní slalom. Ale kdybych nedělal medicínu, klidně bych jezdil i do čtyřiceti.

Vnímáte vůbec, že se tu koná světový šampionát?
Jo, už jsem ošetřoval tři účastníky: bratrance se zlomenou patou a Australana i Američana s virózou. Na kanále jsem sice dva roky nebyl, ale na závody se podívat zajdu. Ani nevím, jak se jezdí s těmi novými krátkými loděmi.

Třeba vám ji někdo půjčí na vyzkoušení.
Už by bylo pozdě. Jsem mimo realitu, nemám ten správný cit. Nemělo by smysl, abych do ní lezl.

Nejen lodě jsou jiné. Z vodního slalomu se vytratily také typy rebelů proti společnosti, jakým jste býval.
Myslíte? Já zase takový rebel nebyl. Třeba Francouz Tony Estanguet, který teď jezdí nejlíp na světě, je mi podobný. Prostě normální kluk, který nedodržuje kdovíjakou životosprávu, necpe do sebe vitamíny a roztoky, není zahleděný do fitnesscenter a radši si dá vínko.

Jak si připadáte, když vám připomínají vaši punkovou a pivní minulost?
Nijak. Nepil jsem pivo o nic víc než jiní sportovci, akorát jsem o tom otevřeně mluvil. Zato jsem nikdy nekouřil. Přitom mezi našimi fotbalisty, oštěpaři a trojskokankami znám spoustu silných kuřáků, kteří to – nevím proč – skrývají.

A ta punková minulost?
Já jsem pankáč pořád. V duši.

Čím se to projevuje?
Jsem furt free. I v práci.

A čím se to projevuje v práci?
Místo tabletky dám pacientům radu do života. I když... Je fakt, že oni často tu tabletku vyžadujou.

Tak jim dejte placebo.
To tu taky máme, nechali jsme si ho namíchat v lékárně. Udělali nám takovej velkej modrobílej prášek, teď pro něj zrovna hledáme jméno. Pacienti se totiž vracejí a říkají: Ty vaše pilulky zabraly, jak se jmenují? Takže je nazveme "supermeganěco".


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž