Předminulý víkend obsadil čtvrté místo na evropském šampionátu v Dánsku. Minulou sobotu v Doksech se stal mistrem republiky v historicky nejlepším čase dosaženém na českém území - 8:38:24 hodiny.
A nyní se, už jen v rámci „regenerace“, postavil na start Světového poháru (1,5-40-10) v Praze. Přitom říká: „Jsem lenoch, nebaví mě trénovat.“ Pak dodá: „Nač se honit sám doma, když můžu závodit a ještě si tím něco vydělat?“
Jeho bratr, reprezentační veslař Michal Vabroušek, o něm tvrdí: „Není žádný extremista. Je jenom skvěle vytrénovaný.“ Prý nebyl třiadvacet let nemocný. Jedenáct let vesloval, nyní se už patnáct let věnuje triatlonu, z toho pět roků dlouhým tratím.
V sezoně ujede šest až sedm Ironmanů, běžná norma mezi špičkovými profesionály je dva nebo tři. Volno si dává pouze zhruba měsíc v roce, po havajském vrcholu. Může tělo takový nápor vůbec vydržet? „Jsem dlouhodobě připraven,“ odpovídá v klidu. „Pokud je lidské tělo trénované, správně regeneruje a metabolicky ani mechanicky se tak nepoškodí, zvládne i těžší věci než dlouhé triatlony,“ říká sportovní lékař, docent Ladislav Pyšný z FTVS v Praze.
Jak Vabroušek odpočívá? „Trénuju v rozumném tempu, zadržovaně.“ Co jí? „Běžnou stravu, ale kvalitní. Vstupy musí odpovídat výstupům,“ říká vystudovaný ekonom. „Do formule jedna taky nenaliješ obyčejný benzin.“ Tedy kila ovoce, zeleniny, celozrnného pečiva. „V malých dávkách, ale často,“ dodává.
Ale sledovat ho někdy po závodě, jak likviduje mísy na švédských stolech, je skutečný požitek. „Mám schopný trávicí systém.“ Doplňkovou stravu používá zřídka, většinou jen pije iontové nápoje. Po těžkém závodě si výjimečně pustí přímo do žíly infuzi, to je běžné. Ale doping? Jen se nechápavě usměje: „Proč bych se ničil?“ Ročně odplave tisíc kilometrů, na kole ujede okolo 15 000 a naběhá až 4000. Odolá jeho tělo opotřebení?
Pochroumal se jen jednou, když ho v Indianě srazilo auto. „Z veslování mám dost svalstva,“ říká vazoun netriatlonové figury. „Pravidelně chodím do posilovny. Ale nechci nabírat, jen zpevňovat.“ Občas šetří nohy i při závodě během ve změkčené tréninkové botě. Jak vstřebá hodiny monotónního tréninku hlava? V zimě na trenažéru zhlédne desítky filmů a přečte plno knih.
V zápřahu poslouchá tělo a myslí na rodinu. „Dřív jsem se učil, teď se věnuju manželce se synem Filipem. Jak přijdu domů, zapomenu na všechno.“
