O brokové střelbě, která zavedla do dosud nudné týmové soutěže nový formát play off. A české trio Tomáš Nýdrle, Miloš Slavíček, Jakub Tomeček při jeho premiéře dobylo v Rakousku evropský titul v disciplíně skeet. „Tím, že šlo vlastně o nový závod, si toho vážíme úplně jinak než dřív,“ sděluje Tomeček z brněnské Komety.
Dosud byla týmová soutěž spíš formální záležitostí, kdy se pouze sečetly výsledky z individuálního závodu, že?
Přesně tak. Každý jede na sebe, a když se nepovedl individuál, byla případná týmová medaile taková náplast. Ale tím, že jsme teď napřímo bojovali proti ostatním týmům, to mělo úplně jiný náboj.
Odpovídala tomu i oslava?
Oslavování nebylo nijaké drastické, protože jsme potom měli ještě další závod. Takže jsme si každý dali jedno pivo a byli jsme tak unavení, že jsme zapadli do postele. Pořádná oslava nás teprve čeká.
Jaké byly na změnu formátu soutěže prvotní ohlasy?
Loni se to na mistrovství Evropy zkoušelo, ale jenom na ženských. Ty naše z toho byly trošku vyjevené, protože si nelibují v těch těžkých terčích, které se v základu nestřílejí, a navíc měly po základu těžký los a tušily, že to pro ně nedopadne dobře.
Vám základní část taky příliš nevyšla, skončili jste až šestí...
Čekali jsme trochu lepší výsledek. Ale když jsme viděli, že dostaneme Nory, tak jsme cítili šanci, že by přes ně šlo projít. A nakonec to prošlo přes všechny.
Soustředí se střelec v týmovém souboji na sebe, nebo dává pozor i na to, jak střílí soupeři?
To je asi individuální. Ale všech šest lidí jde střílet společně, takže člověk stíhá sledovat jak kolegy, tak protivníky. Když míjejí, tak to přidává na sebedůvěře, když střílí dobře, tak to sebedůvěru ubírá. Je to super, nejlépe to vystihuje slovo bezprostřední.
Stíhali jste i komunikaci s kolegy?
Když člověk vidí, že to druhému nejde, tak se dá prohodit pár slov. Ale na dlouhé debaty to není, je potřeba pořád držet koncentraci.
Nad Norskem a Itálií jste vyhráli o dva trefené terče, byly to nervy?
Ono je to relativně těsně, ale v našem sportu je to zároveň i poměrně výrazně. Nebylo to o jednu ránu, a když šel Miloš jako poslední střílet, tak věděl, že mu stačí trefit jeden nebo dva terče ze čtyř, takže byl v klidu a mohl si dovolit chybu.
Čím to, že vám play off tak vyšlo?
Možná jsme posbírali všechny síly, které nám ubyly po hlavním závodě. Jak se říká: co měl, to dal. Dali jsme do toho všechno a vyplatilo se.
Pomohlo vám také, že nikdo z vás neabsolvoval individuální finále?
To nevím. Ale jak jsme byli zklamaní z toho, jak jsme dopadli, tak jsme chtěli urvat aspoň něco. Třeba já jsem tam byl na dvou přípravných závodech a s oběma výsledky, co jsem tam střelil, bych šel do finále z prvních příček. Čekal jsem od sebe určitě víc (skončil 26. – pozn. aut.).
Jaké jsou nyní vaše další plány?
Teď bude mistrovství světa v Koreji, kde zkusíme urvat místa pro olympiádu. Tokio je určitě v mých plánech. Od Londýna uběhla dlouhá doba a rád bych znovu na olympiádu vyrazil.
