Jak s odstupem sezonu hodnotíte?
Jestli se tomu vůbec dá říkat sezona… Těch pár závodů na jednom místě bylo zvláštních. Ale zase jsem si vyzkoušela něco jiného.
A zase jste získala dvě medaile. Tu první z evropského víceboje. Čekala jste to?
To ne, protože to byl po hodně dlouhé době velký závod. V normální sezoně už před takovým závodem mám za sebou několik Světových pohárů. I proto víceboj dopadl nad očekávání, s třetím místem jsem naprosto spokojená.
Následovaly Světové poháry a mistrovství světa. Všechno na jednom místě.
S patnáctistovkou jsem byla spokojená, s časy, které jsem jezdila na trojce, taky. Ale po těch čtvrtých místech ve svěťáku jsem nepočítala, že bych pak mohla mít na mistrovství světa medaili. To bylo velké překvapení. No a pětka… Když jsem zajela trojku za 3:58 minuty a pak následně pětku za 6:57 minuty, ne že by to bylo hrozné, ale bylo to nepříjemné překvapení. Ještě teď nechápu, co se tam stalo, a asi na to nikdy nepřijdu.
Nejlepší rychlobruslařky v závodě MS na 3000 metrů. Zleva Martina Sáblíková (stříbro), Antoinette de Jongová (zlato) a Irene Schoutenová (bronz).
Mluvila jste o závodu s koučem Petrem Novákem?
Měl to se mnou těžké, protože jsem byla hodně zklamaná, a on mě tím nechtěl ještě víc zatěžovat. Bylo pro mě opravdu těžké přijmout, jak jsem tu pětku jela. Říkal, že mě nechá chvilku vydechnout, podívá se na techniku. Třeba se dozvím, že jsem tak moc chtěla, že jsem si ten špatný čas ovlivnila sama. Ale zatím odpověď neznám.
Hořká tečka za sezonou. Přesto Sáblíková už spřádá plány na olympijskou medaili |
Asi málokdo čekal, že po tak skvělém výkonu na trojce nebudete mít na ze své královské disciplíny medaili.
Všichni byli překvapení. Přišel za mnou i trenér vítězné Irene Schoutenové a po závodě mě objal. Říkal, že ze mě měli největší strach a ať se nebojím, že se určitě vrátím. Byla jsem za to hrozně ráda. Vlastně mi možná přišlo i víc zpráv a celkově za mnou přišlo víc lidí, než kdybych pětku vyhrála, takže všechno špatné je k něčemu dobré.
Více než měsíc jste trávili na jednom místě. V jedné hale, v jednom hotelu. Co na tom bylo nejtěžší?
Ze začátku to bylo úplně v pohodě. Skvělý hotel, skvělé jídlo. Lidé, kteří se o nás starali, byli úžasní. Ale po 14 dnech už to bylo těžší. To už se člověk i na jídlo přestal těšit, protože bylo pořád stejné, ani prostředí se neměnilo. Navíc začalo pršet, takže se nám ani ven jít nechtělo, v tomhle to bylo náročné. Jsem ráda, že to máme za sebou.
Oddychla jste si, když to skončilo?
Asi i jo. Po těch 14 dnech jsem si ještě říkala, že to nebude tak hrozné, ale pak už to bylo příšerné. A když si člověk představil, že ho teprve čeká závod sezony… bylo to hodně o hlavě.
Čím jste vyplňovala volný čas, kterého muselo být spoustu?
Nemůžu říct, že jsem si to nějak zpestřovala, ale jsem známá tím, že hodně spím. Ze začátku mi to nevadilo, ale pak i to mé oblíbené spaní mě začalo hodně nudit (smích). Začala jsem číst, koukali jsme na filmy a když to šlo, šli jsme se ven projít, ale jen do míst, kde nikdo není. Takže po cestě mezi dálnicí a kanálem... Ze začátku to bylo v pohodě, jezdili jsme na tréninky, do posilovny, na stadion. Taky na kole na dráze. Ale když pak člověk začne před závodem odpočívat, najednou má hrozně moc času. To už se mi stalo i to, že jsem třeba půl hodiny seděla na posteli a nevěděla, co dělat. Bylo to hodně náročné.
 |
Je něco, co vám tahle zvláštní sezona dala, co jste se v ní naučila?
No… nebylo to asi jen u mě, ale u všech. Pokud chce člověk s někým vyjít, musí ho strašně moc tolerovat. Musí i o jiných názorech víc přemýšlet, než když si tu zlost může člověk někde vybít sám. Tohle mi do budoucna hodně dalo, protože člověk se musí v takové situaci o dost víc ovládat.
Zklamaná Sáblíková: Čím to bylo? Nechápu. Mohla jsem se klidně odrážet rukama |
Teď máte na pár dní úplné volno. Jak ho využijete?
Sama nevím. V téhle době toho stejně moc dělat nemůžete, nemůžete navštívit moc lidí. Ale jsem ráda, že jsem doma, kde si ten čas můžu uzpůsobit tak, jak sama chci. I tak se musím trochu hýbat, najíždět něco na kole, udržovat se ve fyzické kondici. Sama jsem zvědavá, jak pak příprava na další sezonu bude probíhat. V téhle době nikdo neví, co bude platit za týden.
Další sezona bude olympijská. Bude i z toho důvodu příprava přece jen trochu jiná?
Doufám, že bude jako každá jiná. Že budu mít šanci formu směřovat k tomu jednomu konkrétnímu závodu. Ale uvidíme, jak všechno bude probíhat. Už příprava na letošní sezonu byla těžká v tom, že jsem se nemohla pohybovat na místech, na která jsem zvyklá. Musela jsem trénovat jinak a jinde. Teď je pořád situace podobná, pomalu ani nemůžeme opustit Česko. Plány určitě budeme mít, ale uvidí se, jaká bude realizace.
