Abyste pochopili: Šonka je před závěrečným závodem letecké série Air Race zase o kousek blíž titulu, přesto pořád daleko. Má náskok čtyř bodů, což je stejně jako před nedělní zastávkou.
Jen místo Kanaďana Petea McLeoda je teď nejbližším lovcem Japonec Jošihide Muroja, který ho už v nadsázce varoval: „Kořist nikdy nenechám vydechnout.“
A tak rozuzlení populárního leteckého seriálu Air Race přijde za měsíc na okruhu v Indianapolis, po němž se Šonka může prsit titulem mistrem světa. Anebo se z USA může vracet zdrcený, jak promarnil životní šanci.
„Mám pořád super pozici, ale mohlo to být klidně lepší. Není to náskok, který by nešel lehce smáznout,“ říkal včera po třetím místě.
V praxi to znamená, že pokud Japonec poslední klání vyhraje, Šonka musí být nejhůř druhý. Včera se v něm mísila radost i zklamání, zvlášť když ho od druhé příčky, která znamená tři body navíc, dělila jediná desetina. Tušil, kde ji promarnil. Věděl, že ve finálovém kole letěl až příliš opatrně a bál se riskovat.
„Bál jsem se až moc.“ Zároveň ale kyselý obličej občas rozjasnil úsměv. Byl nadšený z pódia a z toho, jak mu na tribunách fandily stovky Čechů. „Nabíjelo mě to, i když zároveň to byl tlak, aby sem nejeli zbytečně. Snad si to užili.“
Česká podpora v Německu
Lausitzring leží jen půlhodiny cesty od Drážďan, nějakých 100 kilometrů od českých hranic. A ač se může zdát létání a jeho akrobatická podoba jako okrajový sport v tuzemsku, desítky tisíc lidí na různých leteckých dnech dokazují opak. Nepřekvapí, že včera na tribunách německého okruhu visely desítky českých vlajek.
Na jedné z tribun zněla jen čeština, a jakmile se na dráze či nebi objevil Šonka či druhý z Čechů, Petr Kopfstein, ozval se ryk. Fanoušci na motivy fotbalového popěvku z Ostravy pěli: „Martine, my jsme s tebou.“ On mával a děkoval. Po jeho bronzu Češi nadšeně tleskali.
Než se ale Šonka na stupních vítězů zjevil, byly to nervy, trochu thriller. Začal přitom skvěle - v prvním kole zaletěl nejrychlejší čas, zatímco Pete McLeod, hlavní rival v honbě za titulem, kazil. Mezi osmičku se Kanaďan prodral nejhorším výkonem, a tak v semifinále šel v souboji právě na Čecha. Bylo to kdo s koho a Šonka tušil: „Tohle může rozhodnout šampionát.“
Nenadával však na osud, že mu do cesty staví právě tohoto soupeře, opakoval si, že stejně musí porazit každého. Že nejdůležitější je jeho výkon. Na hodinu a půl se pak ukryl v hangáru, zoceloval mysl. Soustředil se. Třeba tím, že do ruky vzal švihadlo a skákal. Pak do něj pumpoval sebevědomí bratr Josef, který je manažerem jeho týmu.
„A nakonec došlo na zeď.“ Tedy na pusté civění „do blba“.
V pauze ho lehce rozhodila i změna počasí. Sluneční paprsky se skryly za mraky, kapalo - tedy podmínky, které jsou pro piloty nevyzpytatelné. Až to přišlo. McLeod vzlétl k nebi, za chvíli ho následoval i Šonka.
Rázem ale přeháňky ustaly, vykouklo slunce a hlasatel do amplionu křičel: „Pohleďte na nebe, kdo se z těchto dvou přiblíží titulu.“ Kanaďan šel na řadu první, oslnil skvělým časem a po průletu cílovými pylony se v kokpitu usmíval. Teď z mikrofonů znělo: „Pod tlakem je Šonka. Jak se s tím vyrovná?“
Bál se zatáhnout za knipl
Jenže za kniplem seděl muž se železnou maskou. Bez nervů a na hranici maximální rychlosti 370 km/h vlétl do první brány a brzy bylo zřejmé, že vítězem bude on. Po přistání mával, smál se. Jenže na oblohu musel po pár minutách znovu, tentokrát na finálovou rundu, která rozhodovala o pořadí. Ve sluchátkách mu zazněla zpráva, že Juan Velarde, jeden ze zbylých soků, chyboval.
Šonka věděl, že stačí „průměrný“ čas, aby se probil mezi tři nejlepší. Taktika převážila nad rychlostí. „Strašně jsem se bál to nepřegéčkovat (nejít v otočkách za povolený limit přetížení), když člověk chce, tak má až moc síly.“ Doletěl, uslyšel výsledný čas - svůj nejhorší ten den - pak i pořadí.
Zklamání i radost. Náskok mohl být vyšší, přesto je dál v čele. Titul šampiona je blízko, přesto pořád setsakramentsky daleko.
