Jen si to připomeňme. Dvakrát byl štěpánkovický žokej v sedle koně, který největší český dostih nepřežil – v roce 2007 v sedle Cieszymira, v roce 2009 jel na Shirley. Kromě toho musel v roce 2008 skousnout diskvalifikaci s Amantem Grisem, se kterým sice projel cílem jako první, ale neobjel jeden z povinných točných bodů.
O dva roky později se znovu s běloušem Amantem Grisem snažil v cílové rovince prodrat podél bariéry před Tiumena s Josefem Váňou, ten mu ale zkřížil cestu a dvojka z Albertovce už Tiumena nestačila objet.
„Pana Váňu beru jako odborníka – borce, kterého mám rád. Pro koně dělá úplně všechno, žije tím. Nejsem naštvaný ani na něho, protože každý bojuje jak umí, spíš to vnímám tak, že to měla komise přehodnotit jinak, ale to je věc komise,“ hodnotil zpětně stále vítěz letošní Velké pardubické.
Letos se to konečně mělo podařit. Stromský s Nikasem objeli všechny točné body a v cíli nebylo pochyb o tom, kdo vyhrál. Štěpánkovice byly na nohou.
Tamní fotbalisté dokonce rozehráli svůj zápas 1. B třídy o pár hodin dřív proti původnímu plánu, aby mohli ještě na půdě soupeře Stromského výkon sledovat a následně slavit.
Když jednačtyřicetiletý žokej dorazil domů, nestačil se divit. Celá obec byla na nohou. „Marek je naše hvězda, Marek je nejlepší,“ neslo se moravskoslezskou vesnicí. „Je to takové moje malé Nagano,“ říkal tehdy.
Na dalším zápase tamních fotbalistů ještě před výkopem dostal dres, kopačky a chrániče. „Kdyby to náhodou s dostihy nevyšlo, můžu hrát fotbal,“ radoval se.
Kdyby jen tušil...
Pozitivní dopingový nález z minulého týdne u vítězného Nikase? „Nejprve se tomu smějete, pak se vám chce brečet, nevěříte tomu. Už jednou jsem zažil diskvalifikaci a že bych zažil další? To mě ani nenapadlo,“ prozradil v původním rozhovoru.
Hned se objevily hlasy, že už bylo zvláštní, když Nikas překonal nejrychlejší čas historie. Přitom to nebyl pouze Nikas, kdo rekord překonal, ale i tři další koně za ním. „Bylo sucho, trať byla hodně rychlá a Honza Faltejsek ji udělal ještě rychlejší. Vždyť rekord zajeli čtyři koně, nejenom Nikas,“ připomněl Marek Stromský.
A Štěpánkovice se proměnily. Možná za to mohl i pokračující podzim, který se na místní přenesl, ale bylo znát, že nálada je pod psa. Místní atmosféru dokreslovaly i vybledlé nápisy na asfaltu Taxis nebo Nikas před žokejovým domem, které pomalu smýval déšť.
„Mísilo se ve mě zklamání, pocit zoufalství, že nic nemá smysl. O co má člověk větší radost, o to větší je pak zklamání, hněv nebo nenávist. Má význam se vůbec snažit?“ pokládal řečnickou otázku Alfréd Volný, farář a velký fanoušek Marka Stromského.
„Je to příběh do 13. komnaty.“farář Alfréd Volný |
„Je to děs, co se mu pořád děje, hrozně nespravedlivé. Celé Štěpánkovice ho oslavují a teď tohle, hrůza. Ale věřím, že to dobře dopadne, nic jiného si nepřipouštím,“ prozradil Tomáš Kurka, bývalý spolužák žokeje.
V podobném duchu se nesla i další vyjádření, podle samotného Stromského to ale nejhůř prožívají děti. „Snad mě mají pořád za hrdinu, ony taky ví, že to nebylo schválně. Mi to třeba taky nikdo nevymaže ze srdce, ale já to překousnu. Třeba při první diskvalifikaci Amanta děti chodily do školky nebo do školy a tam jim řekli, že taťka šidil a proto nevyhrál. Tak z toho byly takové zdrcené, což mi hodně vadilo.“
Teď musí jen čekat. „A budou to hrozné tři týdny,“ přiznává. Zároveň dementuje jakoukoliv možnost, že by se v dostizích někdo zabýval systematickým dopingem.
„Dneska totiž každý ví, že pokud vyhraje, tak jde na dopingovou kontrolu. Nadopovat koně by mohl jen blázen, když ví, že ho stejně chytí. Šel by proti sobě a až to vyplyne na povrch, což se stane, tak trenér dostane pokutu a seberou mu trenérskou licenci,“ líčí a dodává: „Nikdo by to schválně neudělal. Nehledě na to, že takový problém se roznese. Je to průser a za takového trenéra nebude chtít nikdo jezdit. Zatím se snad nenašel přípravek, který při dopingové kontrole nevyleze ven.“
Ať už výsledek B vzorku z centrální laboratoře v Newmarketu ukáže cokoliv, Stromský říká: „Jizva tam je a to se nevyléčí, už tam zůstane navždycky.“
