Lenka Kulovaná: ledová královna žije v poušti

Chladný led vyměnila za žhavý písek. Lenka Kulovaná, v devadesátých letech minulého století královna českého krasobruslení, žije už osmým rokem na exotické adrese - v dalekých Spojených arabských emirátech. "A už nebruslím. Naposledy před pár lety při návštěvě rodného Ústí," tvrdí černovláska, účastnice tří zimních olympijských her.

Lenka Kulovaná získala sedm domácích titulů a třikrát závodila na zimní olympiádě. | foto: Martin Pinkas, MF DNES

S francouzským manželem Emmanuelem, podkovářem, vychovávají syna Daniela v poušti ve městě Sharjah. "Máme dva psy, velbloudi nám chodí až k domu," přiblížila.

Když v roce 2001 ze zdravotních důvodů opustila revue Holiday on Ice, nastal čas jít do normálního života. "Nejjednodušší bylo někde trénovat. Dostala jsem nabídku z Emirátů, zdálo se mi to dostatečně exotické, předtím jsem tam nebyla." Na zimním stadionu v Abú Dhabí, který postavil místní šejk, bruslili muži v dišdaších, bílých hábitech.

"I ženy tam jezdily." Když pak na návštěvě kamarádky poznala Kulovaná svého nynějšího manžela a ve čtvrtém měsíci těhotenství upadla na led, brusle nadobro odložila. Neriskovala.

"Měla jsem špatnou rovnováhu, do všeho vrážela, byla jako opilá," líčila sedminásobná mistryně republiky.

Ještě chvíli trénovala veřejnost bez bruslí, pak skončila úplně. Kolikrát už se chtěla sbalit a odletět domů. Jednou to dokonce udělala, vydržela rok a půl, než se zase vrátila do Emirátů. Teď do Ústí pravidelně míří na letní prázdniny.
"V Emirátech je zvláštní úplně všechno. Přijedeš tam a myslíš si, že jsi na úplně jiné planetě. Prvních šest měsíců jsem probrečela."

S očima zatlačenýma do polštáře si mohla připomínat nejhezčí okamžiky své kariéry. "Já nikdy moc bruslit nechtěla, až tolik se mi to nelíbilo, ale musím říct, že za ty tři olympiády to stálo," ohlíží se. Ke krasobruslení ji dovedla maminka. Nejlépe, na 11. místě, dopadla na své první olympiádě v Albertville v roce 1992. V Lillehammeru si o dvě místa pohoršila, v Naganu si vysloužila 18. příčku.

Na české scéně platila za královnu, přesto musela o punc svého jména vždy tvrdě bojovat. "V půlce devadesátých let jsem dvakrát titul neměla.
Všichni povídali, že Kulovaná je za zenitem," vypráví.

Zdravě ji to nakoplo. "Já se kousla a řekla si: skončím, až jim dokážu, že jsem opravdu nejlepší, že mi prostě nebylo dobře. Když jsem potom vyhrála titul třikrát v řadě, bylo to zadostiučinění, v tu chvíli mě krasobruslení bavilo. Zavřela jsem jim pusu," cítila se v té době skvěle.

Jedna věc ji v její kariéře mrzí. "Chybí mi velká medaile. Měla jsem k ní fakt blízko na Evropě v Lausanne, po krátkém programu jsem byla třetí. Sesypala jsem se ale psychicky. Zajet volnou jízdu jako obvykle, byla bych druhá."